U McLarenu se po odchodu Ayrtona Senny schylovalo ke katastrofě. Bíločervené monoposty konkurenci nestačily, během let 1994 a 1995 vedly pouhých čtrnáct kol v závodech.
Pro McLaren začalo náročné období ještě během Senny, ale brazilský závodník si dokázal i se slabším monopostem poradit. Jakmile ale začala sezona 1994, tak na tom stáj z Wokingu nebyla dobře.
Rychlý Mika Häkkinen dokázal získat šestkrát stupně vítězů a jeho týmový kolega Martin Brundle dvakrát. Monopost MP4/9 ale často trápily problémy s motorem Peugeot.
Stáj nevěděla, jakým směrem se ubírat. Spása přišla v podobě Mercedesu, který začal McLarenu dodávat pohonné jednotky. Přesto byl problém daleko větší, než se očekávalo. MP4/10 získala jen dvoje stupně vítězů, ale většinou končila ještě před cílem závodu.
V sezoně 1996 se ale začalo blýskat na lepší časy. Do týmu přišel k Häkkinenovi David Coulthard. Během závodu na Imole se dokázal dostat hned po startu před Michaela Schumachera a Damona Hilla.
V závodě vedl až do prvních zastávek a překonal tím tak počet kol ve vedení z předchozích dvou let. Přestože nakonec Coulthard závod pro poruchu hydrauliky nedokončil, ukázal tím, že jde McLaren dobrým směrem dopředu.
O rok později se stáj dostávala pravidelně do boje o vítězství a v Jerezu dokonce získal Häkkinen své první ve formuli 1.
