Šampion formule 1 ze sezony 1992 se pokoušel o několik návratů na scénu. Od Williamsu překvapivě zamířil k McLarenu, kde ale záhy těžce litoval.
Brit se přidal k Williamsu na konci sezony 1994 jako náhrada za zesnulého Ayrtona Sennu. Po vítězství v Adelaide ale chtěl ve formuli 1 pokračovat, proto přijal nabídku McLarenu. Hlavní sponzor stáje Marlboro měl zájem právě o Mansella, zbytku týmu se to ale přiliš nelíbilo.
Colin Morgan, který v té době pracoval u britské stáje prozradil, jak to probíhalo s Mansellem. Pilot měl především problém se svou postavou, která nevyhovovala úzkému kokpitu.
„Připravil jsem sedačku a chystali jsme se na předsezonní testování. Johhny (mechanik týmu) a já jsme to měli na starost. Po mluvení s ostatními mechaniky jsme věděli, že je Mansell vždy hodně na těsno ve voze. Tentokrát byl ale zaklíněný.“
První testování byly katastrofou a vůz se musel upravit a rozšířit. Zatímco týmový kolega Mika Häkkinen mohl závodit s užší verzí, Mansell ne. McLaren proto nasadil pro první dva závody sezony Marka Blundella, který při své závodní premiéře u týmu získal body.
McLaren přesto dokázal zázraky a nový monopost zhotovil za pouhých třiatřicet dní. Nyní to bylo na Mansellovi, který si musel zvyknout.
„Nebyl spokojený hned od začátku. První den přišel do továrny a věděli jste, že tam opravdu nechce být. Management McLarenu ho tam také vidět nechtěl.
Když přišel Ayrton nebo Alain do továrny, management poskakoval kolem, ale Nigel tam byl sám nebo se zkrátka potuloval po místě několik hodin. Jeho řeč těla, chování a celkově způsob, jakým se projevoval ukázal, že testování bylo špatné. Neměl žádný zájem, zkrátka bylo vidět, že se do toho nezapojuje. Zdálo se, že to vzdal a nechce nic kromě peněz,“ říká Morgan.
Mansell nakonec usednul do kokpitu v Imole, kde dokončil desátý po kolizi s Eddiem Irvinem. Talent brit stále měl, jelikož jel do té doby na skvělé páté pozici.
Následoval závod v Barceloně, který byl pro Mansella ale posledním v kariéře. Závodník věděl, že už tohle dělat nechce ani za peníze.
„Když jsem dorazil na závod v Monaku, tak pravidla pro týmové rádio byla jiná, lidé z boxové zdi mohli slyšet, co říká jezdec. Bylo to z toho důvodu, že Nigel v Barceloně jen kroužil a později zaparkoval.
Steve Hallam, který byl jeho inženýrem slyšel, jak si Mansell stězuje do svého rádia: Kolik zbývá kol Steve, Steve kolik zbývá kol? Mohu zastavit Steve? Opravdu tohle nechci dělat Steve.“
Šampion tak skutečně ve své poslední GP odstoupil bezdůvodně a zaparkoval monopost MP4/10B v boxech.
„Rozhodně jsme mu nedali dobré vybavení, ale jsem si jistý, že tam byl kvůli hodně penězům. Byl ztracený daleko více, než všichni kluci v garáži. Můžete si říct, že jsme dřeli celý víkend a on to poté jen tak vzdal. Nicméně jsme za to nemohli my, ale auto, nicméně na tom nezáleží, zda jste na čele nebo na konci, stále doufáte, že jezdec ze sebe dá maximum, protože jak víte, to mechanici dělají pokaždé.
V ten moment, kdy jezdec kolem vyvádí, začnete si sami říkat, když berou tolik peněz a neberou to vážně, proč bych měl já?“ dodává Morgan.
Následující víkend si šéf týmu McLaren Ron Dennis pozval Mansella k sobě domu, kde si pohovořili. Následovala tisková zpráva, kde se oznámil pilotův odchod od týmu z důvodu, že není schopen konkurovat velkým stájím.
O dvacet let později přiznal Mansell ve své autobiografii, že odešel od týmu předčasně, přičemž mohl pokračovat a postupně vyvíjet vůz.
