Fabio Quartararo se o minulé neděli stal mistrem světa MotoGP 2021. Znamená to, že je prvním Francouzem, který získal titul mistra světa v královské kubatuře. Jaká byla jeho dosavadní motocyklová kariéra a jaká byla jeho letošní cesta k titulu?
Fabio Quartararo se narodil 20. dubna 1999 v Nice. Na motocyklu začal závodit, když mu byly 4 roky. Později se přesunul do Španělska, kde se začala jeho závodní kariéra rozjíždět naplno.
Závodil ve španělském poháru RACC, který je určen pro mladé závodníky. Postupně tam vyhrál tituly v kategoriích 50cc, 70cc a 80cc. Následně se přesunul do juniorské kategorie Moto3 v rámci šampionátu CEV.
Quartararo v roce 2013 závodil v kategorii Moto3 šampionátu CEV. Závodil na Hondě týmu Wild Wolf Racing. Jeho vstup do tohoto šampionátu byl velmi působivý, když ve svém prvním závodě, který se navíc jel na mokré trati, skončil na druhém místě. Během sezony měl několik výpadků, předvedl ale velmi silný závěr, když vyhrál poslední tři závody sezony. Do všech tří závodů navíc startoval z pole position.
Fabio Quartararo se ve své první sezoně v CEV stal juniorským mistrem světa Moto3, když o bod porazil Marcose Ramíreze. Stal se tak prvním nešpanělským šampionem od roku 2007 a také se ve věku 14 let a 218 dní stal nejmladším šampionem, když překonal předchozí rekord, který držel Aleix Espargaró.
V roce 2014 zůstal Quartararo v CEV, protože ještě neměl povolený věk na přestup do mistrovství světa MotoGP. Pokračoval v juniorském šampionátu Moto3, opět závodil na Hondě, ale změnil tým, když přestoupil do Estrelly Galicie. Během sezony nedal svým soupeřům téměř žádnou šanci. Z jedenácti závodů jich devět vyhrál a ve zbylých dvou skončil druhý. Svůj druhý titul získal velmi suverénním způsobem.
Jeho výborných výsledků si všimli také lidé z paddocku Grand Prix. Během sezony 2014 Dorna rozhodla o věkové výjimce pro vstup juniorského mistra světa Moto3 do šampionátu MotoGP.
Quartararo tak v roce 2015 mohl přestoupit do Moto3 v mistrovství světa. Závodil na motocyklu Honda týmu Estrella Galicia a jeho týmovým kolegou byl Jorge Navarro, tedy jezdec, který v předchozí sezoně CEV skončil v šampionátu druhý (i když s velkou ztrátou).
Svou první sezonu v Grand Prix začal výborně. Během úvodního závodu v Kataru dojel sedmý, následně v Americe už slavil podium, když dojel na druhém místě. Během sezony ještě získal druhé místo v Nizozemsku. Ve druhé polovině sezony se zranil v Misanu, kde si zlomil kotník. Musel vynechat několik následujících závodních víkendů. Vrátil se na poslední závod sezony, ale ten nakonec nedokončil.
V jeho první sezoně v Grand Prix mu nakonec patřila 10. příčka.
Pro rok 2016 Quartararo změnil tým i motocykl. Přestoupil na značku KTM a do týmu Leopard Racing. Jeho týmovými kolegy byli Joan Mir a Andrea Locatelli.
Před začátkem sezony patřil Quartararo k favoritům ročníku, nakonec ale byla realita úplně jiná. Rok 2016 mu příliš nevyšel. Na stupně vítězů se vůbec nedokázal probojovat. Jeho nejlepším výsledkem bylo čtvrté místo ze závodů v Rakousku a Malajsii. V celkově klasifikaci mu patřilo 13. místo.
V roce 2017 ho čekal debut v kategorii Moto2. Quartararo závodil na motocyklu Kalex pro tým Pons a jeho týmovým kolegou byl Edgar Pons. Do střední kategorie vstoupil velmi sympaticky, ve svém debutovém závodě v Kataru získal sedmé místo.
Po většinu sezony bojoval o bodované pozice. Jeho nejlepším výsledkem bylo šesté místo z Misana. V pořadí šampionátu mu patřilo 13. místo.
O rok později přestoupil do týmu Speed Up, který provozoval svůj vlastní stejnojmenný podvozek. Jeho týmovým kolegou byl po většinu sezony Danny Kent, ale po Quartararově boku se vystřídali také Edgar Pons a Tommaso Marcon.
Úvodní závody sezony pro něj byly náročné. Zlom ale přišel v Katalánsku, kde slavil svou první pole position v Moto2 a o den později také mohl slavit své první vítězství nejen v Moto2, ale v závodech Grand Prix obecně. Na svůj výborný výkon pak navázal v Nizozemsku, kde skončil druhý.
V té době ohromil některé manažery z královské kubatury MotoGP a začalo se hovořit o jeho přestupu do nejvyšší kategorie. Quartararo už se ale od závodu v Nizozemsku na podium nedostal. Jeho výsledky najednou nebyly tak zářivé. Vyhrál sice závod v Japonsku, následně z něj ale byl kvůli porušení technických pravidel diskvalifikován. V šampionátu nakonec získal desáté místo.
Spekulace o jeho přestupu do MotoGP se po nějaké době staly realitou a ještě v létě 2018 bylo oznámeno, že Fabio Quartararo bude v roce 2019 závodit pro nově vzniklý tým Petronas Yamaha. Vypadalo to, že bude mít k dispozici starší specifikaci motocyklu, nakonec ale dostal tovární Yamahu s označením „Spec-B“. Jeho týmový kolega Franco Morbidelli se musel spokojit se satelitní verzí motocyklu.
Quartararo hned ve své první sezoně ukázal, že mu motocykl MotoGP sedí. Během sezony získal šest pole position, ale ačkoliv se o vítězství rval, tak žádné nezískal. Na stupních vítězů se mu ale skončit podařilo, druhý skončil v Katalánsku, San Marinu, Thajsku, Japonsku a Valencii, třetí místo získal v Nizozemsku a Rakousku.
V sezoně získal 192 bodů a skončil na pátém místě. Zanechal skvělý dojem a ostatní jezdci MotoGP zjistili, že s ním budou muset do budoucna počítat jako s velkým soupeřem.
V sezoně 2020 zůstal Quartararo v týmu Petronas a dostal tovární motorku Yamaha. V sezoně poznamenané pandemií covid-19 patřil Quartararo k protagonistům. Vyhrál oba závody v Jerezu, čímž získal své první dvě výhry v kubatuře MotoGP, a ujal se vedení v šampionátu. V sezoně ještě vyhrál v Katalánsku, ale pak se jeho forma začala vytrácet. Také se začaly objevovat problémy technického rázu.
Nepřesvědčivé výsledky ze závěru sezony nakonec znamenaly, že se Quartararo propadl až na celkové osmé místo.
V letošním roce zůstal Quartararo na Yamaze, ale přesunul se do továrního týmu Monster Energy Yamaha. Do sezony s ním jako týmový kolega vstupoval Maverick Viñales. Později během sezony se ale v továrním týmu objevil také Cal Crutchlow, kterého následně nahradil Franco Morbidelli.
Quartararo začal sezonu pátým místem v Kataru, následně na stejné trati vyhrál druhý závod. Jeho sezona pokračovala výhrou v Portugalsku. V Jerezu ho postihly problémy „arm pump“ a, i když závod vedl, bolest mu nedovolovala předvést maximální výkon a on se propadl na konečné 13. místo.
Operace jeho problémy vyřešila a on se následně umístil na třetím místě v jeho domácím závodě ve Francii, pak vyhrál závod v Itálii. V Katalánsku skončil šestý po penalizaci, kterou dostal za jízdu s rozepnutým zipem u kombinézy. Na stupně vítězů se vrátil v Německu, kde byl třetí, následovalo vítězství v Nizozemsku a třetí místo ve Štýrsku. Následně získal sedmé místo v Rakousku.
Ve Velké Británii bral vítězství, následovalo osmé místo v Aragónu, poté se vrátil na stupně vítězů, když byl druhý jak v San Marinu, tak v Americe.
Během Velké ceny Emilie-Romagne se poprvé v sezoně nedostal do druhé části kvalifikace. Startoval až jako 15., ale v závodě předvedl výborný výkon a vytáhnul se až na 4. místo v cíli. Jeho soupeř o titul Francesco Bagnaia ze závodu havaroval, když vedl. To znamenalo, že Quartararo se stal mistrem světa MotoGP ještě před koncem sezony. Do konce závodní sezony MotoGP totiž zbývají dva závody.
Fabio Quartararo se stal prvním Francouzem, který získal titul mistra světa v královské kategorii. Poprvé od roku 2012 vyhrál titul jezdec, který nepochází ze Španělska. Poprvé od roku 2015 vyhrál titul jezdec na motocyklu Yamaha.
Ve věku 22 let a 187 dní je šestým nejmladším mistrem světa MotoGP. Před ním jsou v této statistice jen Marc Márquez, Freddie Spencer, Casey Stoner, Mike Hailwood a John Surtees. Quartararo těsně o pár měsíců překonal Valentina Rossiho, který svůj první titul získal, když mu bylo 22 let a 240 dní.
Fabio Quartararo je také sedmnáctým jezdcem, který může říct, že vyhrál titul v MotoGP bez toho, aniž by před tím získal titul v některé z nižších kubatur. Je prvním Evropanem od roku 1982, kterému se něco takového podařilo. Před ním to byl Franco Uncini.
Předchozí dva jezdci, kteří získali titul MotoGP a neměli žádný titul z nižších kubatur, byli Nicky Hayden v roce 2006 a Casey Stoner v roce 2011.
