Teodoro „Dorino“ Serafini určitě nepatří ke známým závodníkům z formule 1, přestože drží rekord, jenž nebude snadné překonat. Při svém jediném startu získal stupně vítězů a navíc s Ferrari.
Italský závodník se proslavil především tím, že ve světě motocyklů dokázal získat titul mistra evropy do 500ccm v roce 1939 s Gilerou. Na jedné stopě pokračoval i nadále a nevedl si zle, všechno ovšem zastavila druhá světová válka.
Serafini se po válce přesunul k závodění s auty. Během roku 1947 vstoupil do Scuderia Milan za volant jednoho z Maseratis 4CL na XIII Grand Prix de Comminges. Jeho výkon byl dobrý, když vedl závod od začátku a v úvodu získal nejrychlejší kolo závodu. Všechno to však šokujícím způsobem náhle skončilo, když Serafini zjistil, že volant i sloupek mu zůstaly v ruce! Čelně narazil do stromu a byl velmi vážně zraněn, zlomil si žebra, paže a nohy a utrpěl také popáleniny. Přestože se tvrdilo, že nemá šanci na přežití, postupně se zotavil a u závodění ještě zůstal.
Na svůj návrat k monopostům však musel čekat až do konce následujícího roku 1948. Na závěrečný závod sezony F2 nasadilo Maserati na Circuito de Firenze tovární tým tří jezdců, Ascari, Villoresi a Serafini.
V průběhu roku 1949 Serafini řídil OSCA v několika závodech F2 a na konci sezony dostal nabídku od Ferrari. Italové chtěli, aby se závodník připojil ke stáji a pokračoval společně s Ascarim a Villoresim.
U Scuderie si vyzkoušel i Le Mans a později dostal příležitost řídit třetí vůz během domácí Velké ceny Itálie roku 1950. Serafini dovezl svoji formuli Ferrari 375 na druhé pozici. Další start ve formuli 1 ale nepřišel, přestože odjel několik nemistrovských závodů. Rekord, který už asi nepůjde překonat.
Další v programu byla Mille Miglia a samozřejmě po výkonu v roce 1950 bylo jasné, koho Ferrari obsadí. Kroniky připomínají, že v oblasti Abruzzo došlo k selhání brzd na Serafiniho voze. Závodník musel udělat úhybný manévr, aby nenarazil pozdě. Bohužel ale skončil on i se svým vozem na dnu řeky. Naštěstí byl Serafini naživu, ale stejně jako v roce 1947, vážně zraněn. Tentokrát však tento závod naznačil konec jeho závodní kariéry a Ital musel trpět zdlouhavým a bolestivým procesem obnovy zahrnujícím několik operací v průběhu let.
Přesto se ještě v roce 1954 pokusil o návrat, nyní za volantem své Lancie v závodě Brescia-Roma-Brescia. Vyhrál třídu GT a skončil celkově sedmý, ale jeho závodní dny byly u konce. I přes své dvě velké nehody se dožil úctyhodného věku devadesáti let.
