Renzo Pasolini byl italský motocyklový závodník, který se objevoval v závodech Grand Prix v 60. a 70. letech. Ačkoliv nikdy nedokázal získat titul mistra světa, byl mezi fanoušky oblíbený. Nakonec tragicky zemřel na Monze.
Renzo Pasolini pocházel z Rimini, tedy z oblasti, ze které pochází většina italských motocyklových jezdců. Jeho otec jezdil na motorce, takže svého syna do tohoto světa uvedl.
Pasolini začal závodit na silniční motorce i v motokrosu. Zajímal se také o box a fotbal, ale nakonec u něj zvítězila láska k motocyklům.
Nejprve se věnoval spíše závodění v motokrosu, později se rozhodl, že se bude plně věnovat závodění na silnici. Toto rozhodnutí učinil v poměrně pozdním věku, svůj Grand Prix debut si odbyl ve 24 letech.
Následně si však vzal od závodění 2 roky volno, aby mohl splnit svou vojenskou povinnou službu, kterou vykonával na Sardinii.
V roce 1964 se k závodění vrátil. Závodil na motocyklu Aermacchi a účastnil se kategorií 250cc a 350cc. V Italském šampionátu v roce 1965 závodil na motocyklu Benelli, v kategorii 250cc skončil druhý, v kategorii 350cc byl třetí. V mistrovství světa se účastnil jen několika závodů a nějaký výrazný úspěch zatím nezaznamenal.
V roce 1966 se však dočkal svého prvního podia v Grand Prix. Ve španělském Jerezu skončil na třetím místě v kategorii 250cc. Později během roku pak získal několik podiových umístění v kategorii 350cc.
Dařilo se mu také v domácím italském šampionátu. Do myslí lidí v motocyklovém světě se poprvé výrazněji zapsal, když v závěru roku 1966 vyhrál v italském šampionátu závod na v té době novém čtyřválcovém motocyklu Benelli 500.
S motocyklem Benelli od roku 1967 závodil také v Grand Prix a s více konkurenceschopným strojem byl náhle schopný konkurovat těm nejlepším jezdcům šampionátu. Závodil proti Mikeovi Hailwoodovi a také se opět rozhořela jeho rivalita s Giacomem Agostinim, která započala už před lety v italském šampionátu.
V roce 1968 získal několik druhých míst a v kategorii 350cc byl na celkovém druhém místě, když se mistrem světa stal Giacomo Agostini, který vyhrál všechny závody.
Roku 1969 se Pasolini konečně dočkal vítězství. Svou první výhru získal v Assenu v kategorii 250cc. Následně přidal dalších několik výher, v celkovém pořadí nakonec skončil čtvrtý, až za svým týmovým kolegou Kelem Carruthersem, který se stal mistrem světa.
Pro rok 1970 se změnila pravidla pro kategorii 250cc, kde mohly startovat už jen dvouválcové motocykly. Továrna Benelli se tak rozhodla soustředit pouze na kategorii 350cc. Pasolini skončil v sezoně celkově třetí, nezískal žádné vítězství v závodě, a rozhodl se pro rok 1971 vrátit na motocykl Aermacchi.
Továrna Aermacchi pro 1971 spojila síly se značkou Harley-Davidson. Kvůli vývoji nového motocyklu a testování byla jejich sezona 1971 ztracená, ale v roce 1972 byl Pasolini na tomto motocyklu velmi silný a bojoval o titul mistra světa.
V sezoně 1972 se Pasolini účastnil kategorií 250cc a 350cc a v obou pravidelně bojoval o umístění na stupních vítězů. V kategorii 350cc skončil celkově třetí, v kategorii 250cc získal tři výhry a celkově skončil druhý, pouze o bod za mistrem světa Jarnem Saarinenem.
Z Pasoliniho a Saarinena se stali rivalové a jezdci, od kterých se do budoucna očekávaly velké výsledky. Bohužel osud si pro ně připravil úplně jiný scénář. Nikdo v té chvíli nemohl ani tušit, že oba zemřou ve stejný den.
Sezonu 1973 začal Pasolini třetím místem v závodě ve Francii. Závody Isle of Man TT většina jezdců bojkotovala kvůli obavám o svou bezpečnost.
Následná Velká cena Národů se také neobešla bez obav o bezpečnost. Jezdci, zejména Jarno Saarinen, si stěžovali na ocelová zábradlí lemující trať v Monze, avšak vedení závodu se k těmto výtkám nevyjadřovalo.
Pasolini nastoupil do závodu 350cc, který ale do cíle kvůli mechanické poruše nedojel. Následně startoval v závodě 250cc, kde ale v prvním kole havaroval. Jeho tělo bylo vymrštěno do zábradlí, jeho motocykl se od zábradlí odrazil, srazil Saarinena. Nastala chaotická situace, spousta dalších jezdců byla do incidentu zapletena, někteří nestihli reagovat a narazili do ležících motocyklů a těl.
Renzo Pasolini i Jarno Saarinen, dvě vycházející závodní hvězdy a dva rivalové, byli na místě mrtví.
Co způsobilo tuto tragickou nehodu, se stalo předmětem diskuzí na dalších několik měsíců. Mluvilo se o tom, že na trati zůstala olejová skvrna ze závodu 350cc, která nebyla před závodem 250cc vyčištěna. Tento olej tam měl údajně uniknout z motocyklu Waltera Villy, který se pak také účastnil závodu 250cc, připletl se do oné kolize a zůstal velmi vážně zraněný.
Nakonec byl jako oficiální důvod uveden problém s motorem na Pasoliniho motocyklu.
Renzo Pasolini sice nikdy nedokázal vyhrát šampionát, ale byl oblíbený pro svůj nebojácný a nadšený jízdní styl. Říkalo se mu zkráceně Paso a byl rozpoznatelný tím, že závodil s otevřenou přilbou a s brýlemi s černými obroučkami a to i v době, kdy většina dalších jezdců začínala závodit s helmou přes celý obličej.
V roce 1985 Ducati (tenkrát pod vedením továrny Cagiva) představila motocykl Ducati Paso 750, který byl pojmenován na počest Renza Pasoliniho.
