Pacific Racing se většinu závodů nekvalifikoval a měl ve svých řadách nejhorší závodníky

Britský závodní tým se ve formuli 1 ukázal necelé dva roky, přesto se na jeho příběh nedá zapomenout. Byl jednou z posledních stájí, které vedli především snílci.

---

Tým vznikl na popud bývalého mechanika Keitha Wigginse v roce 1984. Pacific se původně účastnil evropského šampionátu formule Ford, kde Harald Huysman dokázal vyhrát titul. Mimo jiné o rok později přišel do stáje i Bertrand Gachot, který závodil v britské formuli Ford.

Stáji se nevedlo v juniorkách špatně a v následujících letech se jí povedlo například získat titul ve formuli 3000 s Christianem Fittipaldim. Pacific Racing prakticky zvítězil ve všech juniorských kategoriích, kterých se zúčastnil, a roku 1992 bylo rozhodnuto, že v sezoně 1993 postoupí do F1.

Vědělo se ovšem, že inženýrské zázemí stáje není vysoké, proto si Wiggins najal konstrukéra tehdejší F3000, Reynard Racing, aby vytvořil šasi PR01. Reynard přitom mohl těžit z projektu formule 1, který původně plánoval.

Bohužel odešel návrhářský tým vedený Rorym Byrnem do Benettonu na konci roku 1991 a Reynard prodal design (stále ve formě papírových výkresů) společnosti Ligier. Malý konstrukční tým, pracující v Reynardu, ale nominálně zaměstnávaný Pacificem, byl nucen zahájit práci na novém designu vozu, který byl založený na původní Reynardově formuli 1 a podvozku z formule 3000 ve snaze snížit náklady.

I proto Benetton B193, Ligier JS37 a Pacific PR01 sdíleli stejný profil se zvýšeným nosem předního křídla, který se později stal standardem v šampionátu.

Všechno začalo zavánět průšvihem. Tým původně chtěl vstoupit do formule 1 pro sezonu 1993, ale kvůli opožděnému vývoji a nedostatku peněz se vstup odložil o jednu sezonu.

Příliš to ale nepomohlo. Paul Belmondo a bývalý jezdec Jordanu Bertrand Gachot nastoupili jako oficiální jezdci, přečemž Oliver Gavin byl testovacím.

PR01, původně vyvíjený pro rok 1993 si nevedl dobře. Vůz neabsolvoval testy ve větrném tunelu, odjel jen pár testovacích kilometrů a navíc měl pomalý motor Ilmor 3.5L V10.

Výsledek sezony tak asi nepřekvapí. Belmondo se nekvalifikoval do všech závodů kromě dvou. A aby toho nebylo málo, tak ani v nich neviděl cíl. Týmový kolega Gachot se dostal alespoň do pěti závodů, ale dokončit také nedokázal. Sezona k zapomenutí, ale přesto se Pacific odmítal vzdát.

Pro následující rok 1995 se Pacific sloučil s původním týmem Lotus, proto už měl mít zaručený start do všech závodů. Pomalý motor Ilmor vystřídal Ford ED V8. Gachot u stáje zůstal, ale po jeho boku usedl vysoce platící Andrea Montermini.

Ital odjel celou sezonu, ale místo Gachota se střídali dva jezdci. Příležitost dostal Giovanni Lavaggi, který ze čtyřech závodů čtyřikrát nedokončil a poté přišel Jean-Denis Deletráz, jenž je podle mnohých skutečně tím nejhorším závodníkem v celé historii formule 1. Kvůli Deletrázovi bylo dokonce zavedeno pravidlo minimálního času pro kvalifikaci.

Není divu, že se šéf stáje naštval a s Deletrázem po dvou závodech vyrazil dveře. Na jeho místo měl nastoupit Katsumi Yamamoto pro japonské závody, ale nedostal od FIA superlicenci. Po výkonech Deletráze asi není divu. Sezonu tak dokončil překvapivě Gachot, který ale nepřinesl balík peněz, nýbrž byl ve stáji pro své zkušenosti.

Zmiňovaný Francouz pomohl Pacificu získat v posledním závodě sezony 1995 slušné osmé místo, které ale tehdy ještě nebylo bodované. Tým se rozhodl sbalit a svět formule 1 opustit, jelikož se celý sen postupně rozpadal.

Wiggins se vrátil s Pacificem zpátky do menších sérií, ale nikdy nedokázal navázat na předchozí úspěch. Po několika letech trápení zavřel svůj tým nadobro a přešel do zámoří k Lole.