Tým Spirit byl testovací mulou Hondy, poté ale Japonci utekli k Williamsu

Spirit Racing byl založený v roce 1981 bývalými zaměstnanci týmu March. Podporu jako takovou dostali od Bridgestone a Hondy, přičemž se právě výrobce pohonné jednotky pokoušel vrátit zpátky do formule 1.

Gordon Coppuck a John Wickham měli v plánu účastnit se evropské formule 2 pro sezonu 1982, proto si najmuli bývalého designéra McLarenu Johna Baldwina, který pomohl vytvořit šasi Spirit 201. S podporou Marlbora a jezdci Stefanem Johanssonem a Thierrym Boutsenem se dalo čekat, že se okamžitě dostaví úspěch. Skutečně tomu bylo, protože Spirit získal osm pole positions a tři výhry. Titul ale nezískali, protože byli poraženi Corradem Fabim.

Protože závodil Spirit s motory Honda, rozhodl se japonský výrobce využít tento tým k tomu, aby si ověřil funkčnost nových motorů pro formuli 1 trochu nenápadně. Šasi 201 se upravilo pro pravidla F1, a tak ještě během listopadu 1982 se začalo testovat.

Cílem byla účast Spiritu a Hondy v mistrovství světa od sezony 1983. Problémem ale bylo, že Honda chtěla zachovat všechno v tajnosti, takže Spirit testoval jindy a jinde, než další týmy formule 1. Proto se například proháněl na okruhu Willow Springs v Kalifornii, kde se ovšem nezávodilo.

Po poměrně pozitivních reakcích s výsledky testování se u Spiritu rozhodli pro nasazení Stefana Johanssona, který určitě disponoval talentem, ale jeho první sezona 1980 byla u Shadow zklamáním. Pochopitelně nový a záhadný tým neměl moc na výběr.

V dubnu roku 1983 se stáj účastnila nemistrovského závodu na Brands Hatch. Johansson zajel v tréninku druhý nejlepší čas, ale po problémech s motorem se v kvalifikaci umístil jako dvanáctý ze třinácti. Poté odstoupil po kolizi s Robertem Guerrerim.

Následovalo další testování předtím, než přišel pro Spirit první závod formule 1. Jednalo se o Silverstone, které bylo v kalendáři jako devátý závod z patnácti. Upravené šasi z formule 2 si nevedlo zle, Johansson dostal vůz na čtrnácté místo v kvalifikaci, ale opět ho vyřadily problémy s motorem a čerpadlem.

Stáj pokračovala stále v poměrně dobrém tempu, ale zároveň i s poruchami. Na Zandvoortu dojel Spirit na sedmém místě, zatímco se v zákulisí chystal řádný monopost pro formuli 1.

Problémem bylo, že se Honda s týmem moc neposouvala, ale naopak projevil zájem o služby Japonců Williams. Odstoupení během dalších závodů dalo jasně vědět o tom, jak to bude dál. Honda podepsala s Williamsem a Spirit vynechal poslední závod roku v Kyalami.

Britská stáj ale vyvinutý monopost nechtěla nechat v garáži, proto se upsala turbomotorům Hart, které byli hodně slabé. Zajímavé na tom je, že se Spiritu málem podařilo podepsat Emersona Fittipaldiho, ten ale naštěstí pro něj našel místo v IndyCar. Záložním plánem byl bohatý Ital Fulvio Ballabio, ale tomu byl zamítnutý nárok na superlicenci. Nakonec se do kokpitu usadil Mauro Baldi, protože Johansson z předchozí sezony neměl potřebné finance.

Asi bylo jasné, že to bude špatný rok. Stáj neměla peníze a ani schopné motory, Baldi se jen vozil na konci pole. Jeho místo Převzal Huub Rothengatter, protože Ital už neměl peníze. Šťastná volba to nebyla, protože ani Holanďan neměl příliš talentu. Pro završení této komedie se ještě do kokpitu zase vrátil Baldi, jenž si během přestávky našel nějaké sponzory.

Spirit se upravil na verzi 101C, kde místo Hartu nasadil tým těžké motory Fordy Cosworth DFV V8. Přestože byla stáj schopná alespoň trochu upravovat monopost, moc zlepšení to nepřineslo ani do sezony 1985. Baldi u Spiritu zůstal, ale jen tři závody. Spolumajitel Wickham přijal nabídku Tolemanu, kde měl zajištěnou smlouvu na pneumatiky a nějaké další díly. Přestože Spirit sliboval v dalším roce velký návrat s novým vozem, nikdy se už do formule 1 nevrátil.