Jarno Saarinen byl finský profesionální motocyklový závodník, mistr světa kategorie 250cc z roku 1972. Ve své době byl považován za jeden z největších talentů. Bohužel v roce 1973 zahynul při nehodě v závodě v Itálii. Po této nehodě se v Grand Prix začalo více mluvit o bezpečnosti jezdců a o úpravách tratí.
Jarno Saarinen pocházel z finského města Turku, v 15 letech pracoval jako učeň v továrně na výrobu mopedů. Svůj závodní debut prožil v roce 1961 v závodech na ledové dráze. Kromě toho se také později účastnil závodů na ploché dráze.
V Grand Prix se poprvé objevil roku 1968, v kategorii 125cc se účastnil svého domácího závodu na okruhu v Imatře. O rok později vyhrál finský šampionát jak v kategorii 125cc, tak také v kategorii 250cc, sám sobě dělal mechanika.
V roce 1970 odjel svou první celou sezonu v Grand Prix. Závodil na motocyklu Yamaha v kategorii 250cc. Opět dělal sám sobě mechanika. Aby mohl závodění v mistrovství světa financovat, přesvědčil tři manažery bank pod záminkou, že financují jeho vzdělání. V sezoně skončil na celkovém 4. místě a to i přes to, že závěrečné 3 závody nemohl absolvovat kvůli dokončení studií na Technickém institutu v Turku.
V roce 1971 si během sezóny zazávodil rovnou ve třech kategoriích. Závodil převážně v kategoriích 250cc a 350cc, ale objevil se i v několika závodech 50cc.
Toho roku se dočkal svého prvního vítězství v mistrovství světa. V kategorii 350cc byl mimo jiné jeho soupeřem i Giacomo Agostini, a právě Agostini musel kvůli poruše svého motocyklu MV Agusta odstoupit z Velké ceny Československa, tuto Grand Prix pak vyhrál Saarinen. Následně získal další podiová umístění, včetně další výhry v kategorii 350cc a jedné výhry v kategorii 250cc.
Zároveň ukázal svou všestrannost, když na konci sezony jel na motocyklu Kreidler závod kategorie 50cc, kde skončil druhý, a následně na Yamaze startoval do závodu 250cc, který vyhrál.
O rok později startoval v kategoriích 250cc a 350cc, v obou kategoriích závodil opět na motocyklech Yamaha. Tato japonská továrna v mladého finského jezdce velmi věřila a on se jim za jejich důvěru odvděčil třemi vítězstvími a celkovým druhým místem v kategorii 350cc a čtyřmi vítězstvími a titulem mistra světa v kategorii 250cc.
Z Jarna Saarinena se začal stávat velmi populární jezdec a taky závodník, kterého ostatní začali považovat za velmi silného soupeře. O tom hovoří i fakt, že do té doby suverénní MV Agusta byla donucena vyrobit pro Agostiniho nový motocykl 350cc.
Před sezonou 1973 o Saarinena projevila zájem továrna Benelli, dokonce se v Modeně odehrál tajný test na motocyklech 350cc a 500cc. Yamaha však nechtěla o talentovaného jezdec přijít a nabídla mu kontrakt v týmu sponzorovaném továrnou a přestup do kategorie 500cc. Do sezony tak vstoupil na nejnovějším modelu motocyklu YZR500. Yamaha věřila, že je konkurenceschopná a že má jezdce, který může ukončit nadvládu MV Agusty.
Zároveň dostal možnost obhajovat titul v kategorii 250cc, také na motocyklu Yamaha. Tovární podpora znamenala, že dostal mechaniky, takže se mohl soustředit pouze na své závodění.
Saarinenova sezona 1973 začala velmi dobře, když se stal prvním evropským jezdcem, který vyhrál prestižní závod Daytona 200 za řídítky motocyklu Yamaha TZ 350. V závodě přitom byli jezdci na mnohem silnějších motocyklech, až do objemu 750cc.
Podobný kousek se mu také povedl v závodě Imola 200, kde porazil na svém motocyklu TZ 350 mnohem silnější motocykly.
Závodní sezonu v Grand Prix začal výborně, když získal výhry v úvodních třech závodech kategorie 250cc a v úvodních dvou závodech kategorie 500cc.
Závod Isle of Man TT většina jezdců bojkotovala kvůli obavám o bezpečnost a Saarinen se tohoto bojkotu také účastnil.
Jako lídr obou šampionátů, 500cc a 250cc, pak dorazil do Monzy na Velkou cenu Národů. Spousta jezdců byla znepokojena tím, jak vypadají bezpečnostní opatření také na této trati. Okruh lemovala ocelová zábradlí, která tam byla nainstalovaná na požadavek automobilových jezdců po tragické nehodě z roku 1961. Většina automobilových jezdců věřila, že ocelové zábradlí zlepší bezpečnost závodů, nicméně u motocyklů to mělo opačný účinek.
Saarinen si na tato zábradlí stěžoval, ale vedení závodu se jeho námitkou odmítlo zabývat. Nakonec nebyly použity ani dvě šikany, které se v předešlém roce použily při závodě Formule 1.
Během prvního kola závodu 250cc se stala tragédie. Renzo Pasolini, který jel tou dobou na druhém místě, byl vyhozen ze sedla svého motocyklu a narazil do zábradlí. Jeho motocykl se od zábradlí odrazil zpět na trať a trefil Jarna Saarinena přímo do hlavy. Náraz způsobil, že Saarinen z motocyklu spadl. Motocykl Renza Pasoliniho byl zničen, při nárazu se oddělila nádrž, z níž vystříklo palivo a úlomky začaly hořet. Další jezdci nestihli na situaci reagovat a někteří narazili do ležících motocyklů a do ležících těl. Jarno Saarinen i Renzo Pasolini byli na místě mrtví. Saarinenovi bylo 27 let, Pasolinimu 34 let.
Dohromady havarovalo více než 14 jezdců a někteří z nich utrpěli vážná zranění.
Následný závod kategorie 500cc byl zrušen.
Co přesně způsobilo Pasoliniho nehodu, bylo předmětem vyšetřování a časem se to stalo poměrně kontroverzním tématem. Mluvilo se o tom, že na trati zůstala olejová skvrna ze závodu 350cc, který se jel předtím, a traťoví maršálové tuto nečistotu nevyčistili. Objevily se ale články s fotografiemi, které měly údajně dokazovat, že se kvůli problémům s motorem na Pasoliniho motocyklu zablokovalo zadní kolo, které způsobilo havárii. V září roku 1973 byla vydaná oficiální zpráva vyšetřování, která jako příčinu nehody uvedla poruchu motoru na motocyklu Pasoliniho.
Tato tragédie na Monze šokovala celý motocyklový svět. Dvě velké hvězdy závodění té doby zahynuly a spousta závodních týmů se spojila a požadovala bezpečnostní změny na tratích. Tato debata o bezpečnosti ještě zesílila, když jen o sedm týdnů později na stejné trati v rámci závodu italského šampionátu přišli o život další tři jezdci.
Následně se měla jet Velká cena Jugoslávie na okruhu Opatija, většina týmů tento závod ale kvůli obavám o bezpečnost bojkotovala. Tým Yamaha zašel ještě dál, když se odhlásil z celého zbytku sezony.
Saarinenovo jméno a jeho osobnost ovšem nejsou zapomenuty. V roce 2009 byl uveden do Síně slávy MotoGP. Na ostrově Ruissalo, který je součástí Turku, je ulice s názvem Saarinen. Své pocty se Jarno Saarinen dočkal také v Itálii, před továrnou Benelli v Pesaru je ulice s názvem Via Jarno Saarinen.
V Petrignanu, které spadá pod město Assisi, byl otevřen Park Jarna Saarinena a v roce 2016 tam byla odhalena Saarinenova bronzová socha. V roce 2017 pak byl duplikát této sochy odhalen také v Turku.
Finské jméno Jarno se v 70. letech stalo velmi populárním v Itálii. Této módní vlně podlehli také rodiče pozdějšího pilota Formule 1 Jarna Trulliho.
Dodnes je Jarno Saarinen jediným finským jezdcem, který získal titul mistra světa v motocyklovém silničním závodění.
