Přestože „královna motorsportu“ neměla na startovním roštu žádnou ženu od sezony 1992, tak se k menšímu návratu schyluje. Doba se změnila a ženy tak konečně dostanou znovu příležitost.
Odpověď na otázku, proč žádná žena dlouho nezávodila ve formuli 1, není snadné nalézt. Důvodů existuje hned několik, ale rozhodně to nelze svádět jen na to, co si myslí většina, tudíž rychlost.
Mnoho žen dokáže držet tempo v nabité konkurenci, ať už v monopostech nebo například vozech TCR. Skvělým příkladem je i naše česká závodnice Gabriela Jílková, jenž vyhrála v motokárách čtyři tituly MČR. Asi netřeba dodávat, že na roštu byli především muži. To samé platí i v případě Rahel Frey, která zase několikrát vyhrála závody ADAC GT Masters anebo Mikaela Kottulinsky, jenž slavila vítězství v STCC.
Pochopitelně jsou i některé, které jezdí na chvostu pole, jenže to se dá říct i o mužích. Pamatujete si snad ženu, která by vyváděla v nějakém šampionátu to, co loni Mahaveer Raghunathan ve formuli 2? Nikoliv.
Tvrdit, že na to ženy rychlostně nemají, to je zkrátka hloupost. Nicméně jednou z dalších věcí, o které se tvrdí, že hraje roli, je fyzická zdatnost.
Opět si dovolím oponovat a vrátím se už do motokár. Závodění s „malými sekačkami“ je fyzicky neuvěřitelně náročné především na ruce. Každý závodník či závodnice musí ruce a předloktí hodně posilovat, jelikož vydrží řídit sotva pět kol. Klidně si sami zkuste motokáry v půjčovně, které nejsou tak výkonné. Uvidíte, že mám pravdu.
Fyzické problémy to nemohou být o nic větší, než pro muže. Je stále velký rozdíl mezi tím, když vykonáváte sami něco tělem nebo máte na pomoc nástroj (v tomto případě závodní vůz). Ženy jsou přesvědčené, že tohle pro ně nikdy nehrálo v kariéře roli.
Co ovšem roli hrálo, tak byly vždy předsudky. Klidně se vsadím, že po zveřejnění tohoto článku budou komentáře typu: Ženy patří za plotnu, ženy jsou pomalé apod.
Předsudky bohužel situaci ovlivňují. Za celou sedmdesátiletou historii nebyla ve formuli 1 žena, která by měla alespoň dobrý monopost. Giovanna Amati řídila tragický Brabham a Lella Lombardi na tom také nebyla s technikou nejlépe. Celkově se také za celou dobu zúčastnilo oficiálního víkendu jen pět žen!
Bohužel jsme se teď dostali do fáze, kdy týmy najímají ženy, jelikož přitáhnou pozornost. Udělají pár pěkných fotek a zaujmou pozici „vývojové jezdkyně“ s tím, že se určitě postaví na rošt F1. Šanci do závodu ale nikdy nedostanou. A proč? Protože jim nikdo nevěří!
Skvělým příkladem byla GP Malajsie 2015. Valtteri Bottas z Williamsu se trápil se zády a šéfka Claire Williams jasně řekla, že v případě jeho neúčasti nebude startovat Susie Wolff, ale někdo jiný. Přitom Susie byla i účastnicí pátečních tréninku pro tým v předchozím roce.
Katherine Legge testovala v roce 2005 u Minardi, místo nezískala. Přesto slavila v jiných sériích po světě několik vítězství v závodech. To samé se dá říct i o Simoně de Silvestro, která získala stupně vítězů v IndyCar.
Moje odpověď na všechny otázky a problémy je jednoduchá: Posaďte ženu na startovní rošt formule 1! Nic víc není potřeba. Musí konečně přijít jedna malá příležitost, která zbourá hranice.
Sice to není formule 1, ale Tatiana Calderón dokázala s podprůměrným vozem Jenzeru jezdit ve formuli 3 pravidelně na bodech. W Series samotná ukázala potenciál některých závodnic, například Beitske Visser závodila mnoho let v monopostech, ale bohužel politika rozhodla, že si raději šéfové týmů najmou muže.
Každopádně doba se mění. Formule 1 potvrdila, že právě W Series bude doplňkovým programem po dobu osmi víkendů v sezoně 2021. Obrovská příležitost a přelom v tom, jak bude „nejvyšší liga“ vnímat závodnice.
Mnoho stájí si vybírá jezdce z formule 3 nebo formule 2, tak proč by nemohla přijít na řadu i W Series. Věřím, že výkony některé ze závodnic zde konečně vše prolomí a do pár let budeme mít ženu na startovním roštu. Všude ve světě jsou v závodních sériích ženy, jenom ve formuli 1 ne. Nastal čas všechno změnit.
