Ze světa monopostů zabrousíme ve druhém díle do světa cestovních vozů, a to do německého šampionátu cestovních vozů DTM. Závody této série jsem měla možnost navštívit jakožto divák, ale také jako akreditovaná fotografka. A jsou to dva naprosto odlišné světy!
Festival motorsportu na Lausitzringu…
… z pohledu diváka „za mřížemi“
O DTM jsem se začala zajímat až v roce 2015, když kamarádka přišla s myšlenkou založit web zabývající se výhradně tímto šampionátem. Nápad se mi zalíbil na tolik, že jsem také přiložila ruku k dílu a projekt dtmnews.cz jsme společnými silami rozjely.
Poprvé jsem se vydala na DTM o rok později na okruh Lausitzring. Tehdy ještě jako divák. Nicméně na rozdíl od formule 1 jsme si připlatily za vstup do paddocku.
Nutno však dodat, že vstupenky i tak nestály ani polovinu toho, co lístky na královnu motorsportu. Navíc DTM je mnohem otevřenější fanouškům než ‚sterilní‘ prostředí F1, kde se k jezdcům dostanou stěží i renomovaní novináři či fotografové.
V paddocku mají jednu skvělou vychytávku: fanouškovská lávka. Ta je situovaná přímo nad výjezdy z boxů, takže fanoušci mají možnost nahlížet mechanikům při zastávkách v boxech přímo „pod ruce“.
Ale pro vstup do boxů pak mají diváci přístup jen vymezené časy a jsou tam šílené tlačenice, takže se často stane, že se nakonec nevidíte úplně všechno.
Celá akce nesla název „Festival motorsportu“. Po trati se neproháněly jen cesťáky, ale také monoposty německé odnože formule 4, ve které závodil syn legendárního pilota formule 1 Michaela Schumachera, Mick, vozy Porsche Carrera Cupu, ADAC GT Masers a svůj debut si tam odbyl šampionát dvojkolových mašin Superbike *IDM.
… z pohledu akreditované fotografky
O rok později jsem získala akreditaci fotografa. Kromě toho, že s tím odpadne shánění lístků, tak má člověk přístup, kam se mu zamane – to se však netýká vstupu do boxů během tréninků, kvalifikací a závodů, kde je nutný ohnivzdorný overal, což je pochopitelné, neboť se tam manipuluje s benzínem. A jak víme z historie i z jiných závodních sérií, ne vždycky proběhne pitstop úplně hladce…
Díky akreditaci se ale vyhnete davům v boxech, dostanete příležitost nasát atmosféru na startovním roštu těsně před zhasnutím světel a v media centru si vás hýčkají hromadou jídla a pití.
Během závodů pak je pro fotografy k dispozici shuttle bus, který je rozváží na pro ně určené spoty na focení – a i tady platí pravidlo „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ -, přičemž vás na spoustě míst od aut prohánějících se 300 kilometrovou rychlostí dělí prakticky jen mantinel a relativně úzká úniková zóna. To jsou nezapomenutelné okamžiky, při kterých naskakuje husí kůže!
