Rekordman v počtu titulů Bernd Schneider byl dotazován na jeho nejlepší okamžiky závodní kariéry. Německý pilot získal pět titulů pod značkou Mercedes a dokonce ještě předtím zkoušel formuli 1.
U týmu Zakspeed se mu ovšem nedařilo, jelikož vůz neměl potřebný výkon. Do mnoha závodů se ani nekvalifikoval, přesto ještě přišly dvě šance v roce 1990 u týmu Arrows. V úvodním závodu sezony dokončil na dvanácté pozici, ale ve Španělsku se opět nekvalifikoval. Jeho cesta tak byla jasně daná – DTM.
Pro Schneidera bylo závodění v DTM nejlepší částí jeho kariéry a vzpomíná na všechny okamžiky v dobrém světle.
„Měl jsem několik neuvěřitelných závodů. Pro mě jsou nejlepší ty výhry, které přišly nečekaně. Rozhodně bylo důležité získat titul v roce 1995, jelikož ročník 1994 byl opravdu těžký. Pravděpodobně nejvíce jsem se soustředil na ročník 2000. Tehdy jsem opravdu chtěl získat titul, jelikož bylo milénium a restart celého DTM. Nikdy jsem se nepřipravoval na sezonu tolik, jako tehdy.”
Němec závodil s vozy značky Mercedes-Benz pro DTM dlouhé roky, ale i tak se najdou takové, které jsou pro něj důležitější.
„Jsou zde dva vozy, které budou vždy blízko mému srdci. Prvním z nich je mistrovský Mercedes C-Class V6 z roku 1995, který byl uměleckým dílem Gerharda Ungara.
Ten vůz byl zkrátka měřítko. Tehdy nikdo nevěřil, že auto s pohonem zadních kol bude stačit Alfě Romeo a Opelu s pohonem všech čtyř kol.
Poté je mým oblíbeným vozem z “nového” DTM Mercedes 2006. S tímto autem jsem získal můj poslední mistrovský titul. Chtěl jsem ho opravdu mít ve své sbírce. Bohužel skončil v muzeu a Mercedes ho nechtěl prodat. Nicméně se v něm alespoň občas svezu při historických událostech.
Schneider se utkal s mnohými jezdci o mistrovský titul. Mohli jsme vidět jezdce jako Klaus Ludwig, Manuel Reuter, Christian Albers nebo Bruno Spengler, jak svádí souboje právě se Schneiderem.
„Klaus Ludwig byl rozhodně mužem, kterého jste chtěli ve staré etapě DTM porazit. Byl číslo jedna v cestovních vozech a ve sportovních také. Takže pro mě byl měřítkem. Nicméně to byl Dario Franchitti, kvůli kterému mi začali růst první šedé vlasy. Přišel do DTM v roce 1995 a hned si budoval cestu kupředu. Byl to můj nejnebezpečnější soupeř.
Ale i tak zde bylo hodně skvělých jezdců mimo Mercedes. Měl jsem skvělé souboje s Manuelem Reuterem, Nicolou Larinim a Alessandrem Nanninim.
Když se DTM v roce 2000 vrátilo, tak pravděpodobně byli nejlepšími soupeři Jamie Green, Bruno Spengler a Gary Paffett, kteří přišli z formule 3. Jakmile jsem proti nim začal bojovat, tak bylo jasné, že to nebude jednoduché. Nebylo to tím, že bych byl pomalejší, ale Mercedes měl silnou sestavu. Navíc podepsali Miku Hakkinena.“
Schneider ale na DTM už nikdy nezapomene, jelikož to z něj udělalo legendu, kterou stále nikdo nemá šanci dohnat.
„Pořád jsem velice hrdý, jelikož mohu být součástí historie DTM. Nicméně je to už jedenáct let, co jsem závodil v této sérii naposledy. A tento čas mimo závodění mi dal prostor se podívat na věci z větší perspektivy. Někdy se dívám se svojí mladší dcerou na sestřihy jednotlivých sezon. Oba máme slzy v očích a ona je smutná, jelikož už nezávodím. Každopádně jsem rád, že na tyto skvělé momenty mohu znovu vzpomínat…”
