Dá se říct, že německý závodník přišel k sedačce u Audi v DTM jak slepý k houslím, nicméně pomohl mu k tomu jeho talent a rychlost, díky níž byl volbou číslo 1.
Psalo se 16. června 2016. Rast byl na narozeninové oslavě své budoucí manželky Diany, když mu zazvonil telefon, na jehož druhém konci byl jeho manažer Dennis Rostek.
„Byli jsme u ní doma nedaleko Bremenu a zcela normálně jsme slavili narozeniny,“ vzpomíná rodák z Mindenu v rozhovoru pro portál Motorsport-Total.com.
Závod v Zandvoortu si ovšem nenechal ujít, tudíž věděl, co se stalo. „V sobotu v poledne jsem seděl na gauči, koukal se na DTM a tu nehodu jsem samozřejmě viděl, ale nic jsem si při tom nemyslel. Pak závod skončil a my jsme dále slavili.“
To, co však přišlo večer, nečekal – Rostek mu oznámil, že nahradí zraněného Adriena Tombaye.
„Zeptal se mě, jestli bych nechtěl přijet dnes večer do Zandvoortu. ‚Jistě, proč?‘ – ‚Adrien Tombay se zranil, musíš zaskočit. Máš u sebe helmu?'“
Shodou okolností měl Rast helmu v kufru svého auta, ale chyběla jiná důležitá věc – overall. To ale nebránilo tomu, aby jej Rostek doma vyzvedl a vydali se na cestu do Nizozemska.
„Nejsem žádný velký píč, a asi jsme neměli víc jak pár skleniček sektu, přesto jsem ale radši neřídil. Odvezl mě můj manažer.“
Extrémně krátký čas na přípravu
Do Zandvoortu dorazili o půlnoci, na pár hodin si v hotelu odpočinuli, než se vydali na vytvarování sedačky. Jak to vyřešili s overallem? „Kombinézu jsem si půjčil od Edoarda Mortary.“
Nicméně mnohem větší trable měl s vozem, se kterým se zpočátku velmi pral, jak sám prozradil: „Nejdříve jsem nemohl vyjet z boxů, protože jsem nevěděl, jak zařadit jedničku.“
Když už se s autem jakž takž sžil, tak se jeho časy stále zlepšovaly. Ale s výsledky kvalifikace nebyl příliš spokojený, kvalifikoval se jako 22. z 24 jezdců.
„Ale myslím si, že jsem nebyl poslední. Chybělo mi jenom pár desetin na Mika Rockenfellera a Tima Schiedera. Takže jsem nebyl tak daleko,“ popisuje 35 letý závodník, jenž na polesittera Jamieho Greena ztratil necelé dvě vteřiny.
Naopak závod se vyvíjel pro Rasta relativně dobře, přičemž do cíle dojel na 19. místě. „Ten byl v pohodě. Strategie nebyla samozřejmě optimální a také už nevím, kde jsem skončil, ale rozhodně to byla skvělá zkušenost.“
Přesto, že se pohyboval na chvostu, tak dokázal přeci jenom jeden menší zázrak – zaznamenal nejrychlejší kolo závodu.
Zbytek jeho pohádkového příběhu známe. Příští rok začne nová výzva v podobě angažmá u konkurence z Bavorska – BMW.
