Desáté výročí úmrtí Marca Simoncelliho

Tuto sobotu to bude 10 let od tragického úmrtí výborného italského motocyklového závodníka Marca Simoncelliho. Jeho výsledky a cesta mistrovstvím světa silničních motocyklů rozhodně stojí za připomenutí.

---

Tento víkend se jede Velká cena regionu Emilia-Romagna na okruhu Misano, který nejen, že byl pro Simoncelliho domácí tratí, ale také je od roku 2012 po italském závodníkovi pojmenován. Celá trať nese název Misano World Circuit Marco Simoncelli.

Jelikož se to tak sešlo, že se jede závodní víkend MotoGP na okruhu Marca Simoncelliho a ve stejný víkend je výročí 10 let od jeho úmrtí, tak se na víkend chystají nějaké vzpomínkové akce. V sobotu se, například, bude v zatáčce La Quercia sázet dub.

Pojďme na tohoto zajímavého jezdce zavzpomínat také tady.

Marco Simoncelli se narodil 20. ledna 1987 v jaderském přímořském letovisku Cattolica rodičům Paolovi a Rosselle. Své dětství však strávil v nedalekém městě Coriano, které považoval za svůj domov.

V Corianu také začal se závoděním na motocyklech. Závodit začal ve svých 7 letech, když se posadil na minibike. Ve svých 9 letech se přesunul do italského šampionátu v minimotu. O pár let později už slavil první úspěchy. Italský šampionát v minimotu vyhrál v letech 1999 a 2000. Navíc se v roce 2000 stal vicemistrem Evropy v minimotu.

O rok později startoval v italském šampionátu v kategorii 125cc, kde se ve svém nováčkovském roce stal šampionem. V roce 2002 se stal evropským šampionem v kategorii 125cc.

Tyto úspěchy neznamenaly nic jiného než, že dostal šanci v závodech Grand Prix. Ještě v roce 2002 proběhl jeho debut v kategorii 125cc. U týmu Matteoni od Velké ceny České republiky nahradil českého jezdce Jaroslava Huleše, který tou dobou odcházel do kubatury 250cc.

Svůj debutový závod na světové scéně Simoncelli dokončil na 27. místě. Následně ale zabodoval ve Velké ceně Portugalska, kde skončil 13. a získal tak svoje první body. Zároveň to také byly jeho jediné světové body z té sezony.

U týmu Matteoni pokračoval také v následující sezoně. To už z něj byl stálý jezdec Grand Prix a kubatury 125cc. Jeho nejlepším výsledkem sezony bylo 4. místo, které získal v posledním závodě ve Valencii. Celkově skončil na 21. místě.

V následujících dvou letech zůstal v kubatuře 125cc a rok co rok se jeho výkony a výsledky zlepšovaly. Změnil ale tým, když přestoupil do týmu WorldwideRace, který nejprve závodil pod jménem Raunch Bravo a později jako Nocable.it Race banner.

V roce 2004 získal své první vítězství, to bylo na mokré trati ve Velké ceně Španělska v Jerezu. Další podiové umístění v sezoně už nepřidal, ale v závodech se často pohyboval v Top 10. V celkovém hodnocení sezony byl klasifikován na 11. místě.

O rok později opět vyhrál v Jerezu, k tomu přidal 2. místo v Katalánsku a 3. místo ve Velkých cenách Německa, Česka, Kataru a Austrálie. V pořadí šampionátu mu patřilo 5. místo.

V roce 2006 přestoupil do kubatury 250cc, kde strávil následující 4 roky. Všechny sezony odjel pro tým Metis Gilera na motocyklu Gilera.

S motorkou 250cc se sžíval dobře. Ve své první sezoně v této kubatuře pravidelně bojoval o umístění v Top 10. Jeho nejlepším výsledkem byla 6. příčka z Velké ceny Číny. V šampionátu mu patřilo 10. místo.

Ve velmi podobném duchu se nesla také sezona 2007. Nejlepším výsledkem v závodě bylo opět 6. místo a na této pozici dokončil závody ve Francii a v Nizozemsku. V šampionátu obhájil 10. místo z předchozí sezony.

V roce 2008 přišlo zlepšení. Simoncelli sice neměl ideální start do sezony, protože úvodní dva závody nedokončil, ve zbytku sezony ale patřil k protagonistům. Nejen, že se poprvé v kubatuře 250cc dostal na stupně vítězů, ale také získal několik vítězství.

Své první vítězství získal ve Velké ceně Itálie v Mugellu. Další výhry získal v Katalánsku, Německu, Japonsku, Austrálii a Valencii. K tomu přidal 2. místo v Portugalsku, ve Francii a Velké Británii a 3. místo v Nizozemsku, České republice a Malajsii. Jeho výsledky a bodový zisk znamenaly, že se toho roku stal mistrem světa.

V roce 2009 zůstal ve stejné kubatuře a pokoušel se o obhajobu titulu. Během sezony šestkrát vyhrál, ale ani to mu druhý titul nakonec nezajistilo. Simoncelli slavil vítězství ve Francii, v Německu, České republice, Indianapolis, Portugalsku a Austrálii. K tomu přidal další druhá a třetí místa. V pořadí šampionátu mu ale nakonec patřilo třetí místo.

Zároveň v roce 2009 zkusil šampionát Superbike. Na divokou kartu se účastnil závodního víkendu na Imole. Nikoho nenechal na pochybách, že je výborný jezdec, když ve druhém závodě získal na motocyklu Aprilia 3. místo.

V roce 2010 vstoupil do královské kubatury MotoGP. Závodil na Hondě týmu Gresini. Jeho první sezona se mu vydařila. Nejlepší výsledek získal v Portugalsku, kde skončil 4. Výsledek v Top 10 bral také v dalších 11 závodech. V celkovém pořadí šampionátu mu patřilo 8. místo.

V roce 2011 zůstal ve stejném týmu a na motocyklu stejné značky. K dispozici navíc dostal tovární motocykl. V závodech atakoval nejen umístění v Top 5, ale pomýšlel i na zisk stupňů vítězů. Své první podium v MotoGP získal ve Velké ceně České republiky, kde dojel na 3. místě. Později během sezony přidal 2. místo ve Velké ceně Austrálie.

Ve 2. kole Velké ceny Malajsie ztratil Simoncelli kontrolu nad svým motocyklem. On i motocykl zůstali na trati a jezdci jedoucí za ním neměli šanci na situaci zareagovat a koly svých motocyklů Simoncelliho trefili.

Simoncelli utrpěl vážná zranění hlavy, krku a hrudníku a o hodinu později svým zraněním podlehl. Neděle 23. října byla pro motocyklový sport černá.

Na Simoncelliho se ale nikdy nezapomnělo. Pravidelně se nejen v Itálii konají vzpomínkové akce. Jak již bylo zmíněno, tak okruh Misano byl po něm pojmenován. Také sportovní areál v Corianu dostal jeho jméno. Později byl v Corianu otevřen jeho památník a vzniklo také muzeum Marca Simoncelliho.

V roce 2013 ve jménu Marca založil jeho otec Paolo závodní akademii a závodní tým. Původně měl podporovat mladé italské talenty. Nakonec se dostal až do Moto3 v Grand Prix.

V roce 2014 byl Marco Simoncelli uveden do Síně slávy MotoGP. O dva roky později bylo rozhodnuto o vyřazení jeho závodního čísla 58 z Grand Prix.