Dan Ticktum tvrdí, že na příští rok má ,, pár možností ” a ohlíží se po závodních sériích jako Indycar, DTM a formule E.
Šance na místo ve formuli 1 jsou pro Dana Ticktuma téměř nulové, zvláště po tom, co byl nedávno propuštěn z jezdecké akademie Williamsu. V minulosti byl také součástí juniorského programu Red Bullu. Od tamtud byl za neuspokojující výsledky.
V prvním závodě na ruském okruhu v Soči však Ticktum zvítězil. Ukázal tak, že to, že se o něm nemluví v souvislosti s formulí 1 neznamená, že nedokáže vyhrávat závody.
I když byl šťastný, že vyhrál závod, popsal vítězství jako ,,hořkosladké” vzhledem k jeho budoucím vyhlídkám. Dvaadvacetiletý mladík ale po závodě prozradil, že má nějaké možnosti pro příští rok. Věří, že má ,,hodně co nabídnout na trati” na to, aby vůbec zvažoval ukončení své závodní kariéry.
,,Vítězství nikdy neuškodí,” odpověděl na otázku, která se ptala na to, jak mu tato výhra pomůže jeho budoucnosti v motorsportu.
„Abych pravdu řekl, nevím, co říct. V posledních týdnech jsem přijal skutečnost, že svého cíle nedosáhnu.
Nechci propadat depresi, ale je to depresivní. Superlicence mě před několika lety odmítla. Po cestě jsem udělal pár hloupostí a vlastně nevím, kde skončím.
Vždycky jsem říkal, že pokud se nedostanu do F1, tak ucuknu a půjdu dělat něco jiného. Pokud bych byl ale upřímný, a aniž bych byl arogantní, myslím si, že za volantem toho nabídnu více. Mám několik možností, ale není to nejlepší čas.“
Když byl požádán, aby více upřesnil své potenciální možnosti pro rok 2022, dodal: „Nemohu říci přesně nic jiného, než že kdokoli s alespoň polovinou mozku bude vědět, že to je buď IndyCar, DTM, další ročník v F2, nebo možná i formuli E. To budou mé možnosti, takže to jsou ta místa, která budu vyhledávat.“
Ticktum se zamýšlel nad svým druhým vítězstvím v sezóně F2 a přiznal, že to byl jeden z „nejděsivějších“ závodů, který kdy zažil. Důvodem byly vlhké podmínky a rozhodnutí jet na hladkých pneumatikách.
„Čím déle nad tím přemýšlím, tím víc jsem rád, že jsem si vše hlídal. Bylo to hodně o ovládání auta a zvláště u virtuálního safety caru, když se penumatiky trochu opotřebují a vy nevíte, jak moc tlačit.
Byl to pravděpodobně jeden z nejděsivějších závodů, jaké jsem kdy absolvoval. Pamatuji si ještě podobný závod na hladkých pneumatikách v dešti až v roce 2011 v motokárách, který jsem vyhrál asi o 12 sekund.
Na začátku závodu nebyla úplně suchá stopa, a zejména jako vedoucí auto jsem musel hodně přemýšlet’
Je příjemné, že o tom není pochyb. Každý závodní jezdec chce očividně v jakékoli kategorii vyhrát. I když je krásné vyhrát v daný den, není to tolik významné, protože ještě nevím, kam půjdu příští rok. Jsem rád, že jsem vyhrál, ale je to takové hořkosladké. „
