Vzpomínka na Fausta Gresiniho

Celý motoristický svět zasáhla zpráva, že zemřel bývalý motocyklový závodník a dvojnásobný mistr světa a později také manažer a šéf týmu Fausto Gresini. Pojďme uctít jeho památku a zavzpomínat.

---

Fausto Gresini se narodil v roce 1961 v italském městě Imola, které motoristickým fanouškům asi nemusíme představovat. Svou závodní kariéru ale začal až v roce 1978, kdy mu bylo 17 let. Závodil v Itálii na motocyklu Minarelli 50.

Do mistrovství světa silničních motocyklů se dostal v roce 1983. Závodil v kategorii 125cc a jezdil pro tým MBA. Ihned ve své první sezoně se jednou dokázal prosadit na stupně vítězů, když ve Švédsku dojel druhý.

Také v následujících letech pokračoval jako závodník kategorie 125cc. V roce 1984 začal sezonu na motocyklu MBA, během sezony ale přestoupil na Garelli a ihned se dostavily lepší výsledky. Toho roku získal své první vítězství, které bylo ve Švédsku. K tomu přidal další podiová umístění a celkově skončil na třetím místě.

V sezoně 1985 závodil na motocyklu Garelli a v tom roce získal osm umístění na podiu, z toho tři vítězství. Poprvé ve své kariéře se stal mistrem světa.

I když měl v kapse titul mistra světa kategorie 125cc, tak nepřestoupil do jiné třídy, ale zůstal věrný této kategorii.

V roce 1986 skončil v šampionátu na druhém místě, když v sezoně dokázal vyhrát čtyři závody. Souboj o titul prohrál o osm bodů se svým týmovým kolegou Lucou Cadalorou.

V roce 1987 se mu podařil opravdu neuvěřitelný kousek, když doslova rozdrtil celý zbytek startovního pole. Toho roku se jelo 11 Velkých cen a Fausto Gresini jich vyhrál 10. Neuspěl akorát v posledním závodě roku, který nedokončil. S touto bilancí se stal suverénním mistrem světa. Získal 150 bodů a druhý v pořadí, kterým byl Bruno Casanova také na motocyklu Garelli, měl bodů 88.

V následující sezoně se mu ale nedařilo, mnoho závodů do cíle nedojel. Výsledkem bylo, že na konci sezony se rozešel s Garelli a do sezony 1989 nastoupil jako jezdec Aprilie.

Nakonec pro něj rok 1989 nebyl špatný, získal sice jediné umístění na podiu, třetí místo na domácí trati v Misanu, ale celkově skončil na pátém místě.

V roce 1990 přestoupil k Hondě, u které zůstal až do roku 1994, a bylo to pro něj úspěšné období. Během těchto let vyhrál několik závodů a přidal také další umístění na stupních vítězů. V letech 1991 a 1992 skončil v šampionátu na druhém místě.

Fausto Gresini zůstal celou svou závodní kariéru v kategorii 125cc. Za tu dobu získal 47 podiových umístění, z toho 21 vítězství, vyhrál 2 tituly mistra světa. Společně s Ángelem Nietem se dělí o rekord v počtu vyhraných závodů (11) v řadě za sebou v kategorii 125cc. Také drží rekord v počtu vítězství (10) během jedné sezony v kategorii 125cc.

Když ukončil svou závodní kariéru, tak společně s Fabriziem Cecchinim v roce 1997 založil tým, který pojmenoval Gresini Racing. Tento tým nastoupil do kategorie 500cc a závodil po něj Alex Barros. Jejich první sezona s motocyklem Honda se jim vydařila, Barros jednou skončil na stupních vítězů a celkově byl devátý.

S Barrosem na Hondě pokračoval tým také v sezoně 1998 a byla to sezona ještě o něco lepší, neboť brazilský jezdec skončil celkově pátý.

Pak ale tým kategorii 500cc opustil a v roce 1999 nastoupil do kategorie 250cc. Jejich jediným jezdcem byl Loris Capirossi, tedy jezdec, se kterým Fausto Gresini v roce 1991 prohrál titul mistra světa v kategorii 125cc a který byl tenkrát také jeho týmovým kolegou. Capirossimu sezona 1999 vyšla, získal pro tým první vítězství a celkově skončil na třetím místě.

Roku 2000 se tým rozrostl a měl dva jezdce. Daijiro Kato vyhrál čtyři závody a skončil na celkovém třetím místě, Vincent Philippe moc dobrou sezonu neměl, když byl celkově až 23.

O rok později získal Daijiro Kato první titul mistra světa pro tým. Kato měl skvělou sezonu, získal 13 podiových umístění, z toho 11 výher. Také Emilio Alzamora přidal několik podiových úspěchů. Tým Gresini začal být úspěšným a stabilním členem závodního paddocku. Navíc Fausto Gresini měl výborný cit pro hledání nových talentů.

Roku 2002 tým poprvé startoval ve dvou různých kategoriích. Do kategorie MotoGP vstoupil společně s Daijirem Katem, který nakonec bral sedmé místo v šampionátu. V kategorii 250cc byl nejvýraznější tváří týmu Roberto Rolfo, který byl celkově třetí. Od následující sezony se ale tým opět soustředil pouze na nejvyšší kubaturu.

Sezona 2003 začala tragicky, když v úvodním závodě roku havaroval Daijiro Kato, který následkům svých zranění o několik týdnů později podlehl. Pro tým to byly velmi náročné časy. Týden po Katově úmrtí získal tým své první vítězství v kategorii MotoGP, které pro něj získal Sete Gibernau. Španěl měl nakonec dobrou sezonu, ve které byl celkově druhý.

Gibernau zůstal v týmu také v roce 2004 a opět byl celkově druhý. Dobře si vedl i jeho týmový kolega Colin Edwards, který byl na konečném pátém místě.

Také v roce 2005 získali druhé místo mezi jezdci, tentokrát ale zásluhou Marca Melandriho. Sete Gibernau byl v týmu i nadále, neměl ale tak úspěšnou sezonu jako ty předešlé a byl celkově sedmý.

V dalších letech se v týmu vystřídali Marco Melandri, Toni Elías, Michel Fabrizio, Shinya Nakano nebo Alex de Angelis. Z těchto jmenovaných dokázali vítězství pro tým získat Melandri a Elías, Melandri byl v roce 2006 na celkové čtvrté příčce.

V roce 2010 se k týmu v MotoGP připojil Marco Simoncelli, který byl považován za velký příslib do budoucnosti. Svou první sezonu v MotoGP Simoncelli špatnou neměl, skončil na celkovém osmém místě a byl lepší než jeho o mnoho let zkušenější týmový kolega Marco Melandri. Tým Gresini se také angažoval v nově vzniklé kategorii Moto2. Toni Elías nastoupil do této kategorie a na motocyklu Moriwaki získal pro tým titul mistra světa, když vyhrál sedm závodů.

Rok 2011 byl pro tým dalším těžkým rokem, Fausto Gresini se musel vyrovnat s tragickou smrtí svého dalšího jezdce. Sezona přitom začala velmi dobře. Marco Simoncelli a Hiroshi Aoyama byli jezdci týmu a oba bojovali v závodech o umístění na stupních vítězů. Simoncellimu se to dvakrát podařilo. Své první podium získal v Brně, další pak přidal na Phillip Islandu. Pak ale přišla ona osudná Velká cena Malajsie a nehoda Marca Simoncelliho.

Tým jel také v kategorii Moto2 a Michele Pirro a Yuki Takahashi dokázali vybojovat několik umístění na stupních vítězů.

V roce 2012 se tým rozrostl ještě o svou část v Moto3, takže měl zastoupení ve všech kategoriích. Ve všech třech kategoriích v mistrovství světa od té doby tým působí dodnes. K tomu v roce 2019 přidal ještě účast v šampionátu MotoE.

Týmem v MotoGP, který nejprve soutěžil s Hondou a v roce 2015 přešel na Aprilii, prošli Álvaro Bautista, Michele Pirro, Bryan Staring, Scott Redding, Michael Laverty, Stefan Bradl, Sam Lowes, Aleix Espargaró, Andrea Iannone, Bradley Smith, Lorenzo Savadori. Z těchto jezdců získal pro tým nejlepší výsledky Álvaro Bautista, který se několikrát probojoval na stupně vítězů a v roce 2012 byl celkově pátý.

Dobré výsledky tým Gresini začal sbírat také v nižších kategoriích. Týmem v Moto2 prošli Gino Rea, Ratthapark Wilairot, Doni Tata Pradita, Franco Morbidelli, Xavier Simeon, Lorenzo Baldassarri, Mattia Pasini, Sam Lowes, Jorge Navarro, Edgar Pons, Nicolò Bulega. Roku 2015 získal Simeon pro tým vítězství a celkově skončil sedmý. Další dobré výsledky v následujících letech přidal Sam Lowes.

Velmi dobré výsledky tým získal také v kategorii Moto3, kterým postupně prošli Niccolò Antonelli, Lorenzo Baldassarri, Enea Bastianini, Fabio Di Giannantonio, Andrea Locatelli, Jorge Martín, Riccardo Rossi, Gabriel Rodrigo, Jeremy Alcoba. V roce 2015 získal pro tým v Moto3 první vítězství Bastianini. Ten nakonec sezonu zakončil na třetím místě.

Další dobré výsledky se dostavily v následujících letech. V roce 2016 Bastianini bojoval o titul, nakonec byl druhý. V roce 2018 získal Jorge Martín titul mistra světa a jeho týmový kolega Fabio Di Giannantonio byl druhý.

V roce 2019 se tým Gresini zapojil také do šampionátu MotoE. Matteo Ferrari v barvách týmu Gresini vyhrál historicky první titul tohoto šampionátu. O titul bojoval také v roce 2020, nakonec skončil druhý.

Fausto Gresini tak mohl být velmi hrdý nejen na svou aktivní závodní kariéru, ale také na svou kariéru manažera týmu.

V prosinci 2020 byl Fausto Gresini pozitivně testován na onemocnění covid-19. Zůstal tedy v domácí izolaci. Bohužel během Vánoc se mu přitížilo a kvůli problémům s dýcháním musel být hospitalizován. Zprávy o jeho zdravotním stavu se týden co týden lišily, dokonce to začalo vypadat, že je na tom lépe. Během února se jeho stav ale náhle zhoršil a on 23. února na následky tohoto onemocnění a zápal plic zemřel.