Zisk vítězství v závodech motokár, účast ve Formuli Student nebo účast v GT Academy. To jsou prozatímní vrcholy kariéry Daniela Liščáka. O tom, jaké to je na první úrovni v motorsportu nám Čech prozradil v exkluzivním rozhovoru.
Jako většina závodníků, tak se i Dan na závodní trati poprvé usadil do motokáry. Kromě toho ale už vyzkoušel mnoho světových soutěží ve světě virtuálním, kde se účastnil výběru GT Academy, která hledala závodníky například pro závody Le Mans.
„O auta a motorsport jsem se zajímal už od dětství, ale bohužel jsem tehdy neměl v podstatě žádnou šanci jakkoliv do prostředí motorsportu proniknout, ale tak to má bohužel, nejen v České republice, hodně lidí,” říká Dan v rozhovoru pro trueracing.cz
„Už od dob prvního Playstationu mě bavilo hrát závodní hru Gran Turismo, a právě ta mě provázela po celé dětství, ve výsledku asi i přivedla k závodění. V minulosti sice většina závodních her neměla ještě ani zdaleka tak propracovanou fyziku, jako současné simulátory, takže to byla spíše zábava, ale do budoucna mi to dalo hodně.
Závodním hrám a simulátorům jsem se začal věnovat naplno až, když mi bylo kolem 13 let. O pár let později už jsem začal jezdit různé závodní ligy a zúčastnil jsem se i mnoha národních a mezinárodních soutěží jako je např. Virtual GP, GT Academy a několika eventů v simulátorech v rámci závodních víkendů F1.”
Následoval logický posun dopředu, ale cesta k úspěchu je složitá. Pro motorsport je pochopitelně potřeba dobré finanční zázemí, což ne každý má.
„Co se týče reálného závodění, tak jsem si motokáru vyzkoušel už v dětství, ale nikdy tu pro mě nebyla příležitost posunout se někam dál a půjčovny nebyly tehdy ani zdaleka tak rozšířené, jako je tomu dnes. K motokárám jsem se dostal tak trochu náhodou a až v 16 letech, kdy jsem začal jezdit po různých půjčovnách v Praze.
Rozhodně můžu říct, že mi zkušenosti ze simulátorů pomohli rychleji se adaptovat a relativně rychle jsem začínal jezdit slušné časy na mnoha tratích, každopádně si i tak po mnoha letech zkušeností stojím za tím, že je důležité odlišovat závodní hry a simulátory od reálného závodění. Simulátory umí poskytnout dobrý základ, ale pak už je to v mnoha věcech odlišné.
Během ježdění na půjčovnách jsem se seznámil s mnoha skvělými lidmi, kteří mi pomohli dostat se k závodění v různých amatérských motokárových šampionátech, kde se mi hodně dařilo a o pár let později jsem se i díky pomoci bývalého týmového kolegy dostal až na start Poháru AČR v motokárách v kategoriích Honda 390 Sprint a Endurance. Dodnes tomu nemůžu uvěřit, ale podařilo se mi např. vyhrát hned svou první kvalifikaci, kterou jsem ve sprintech jel, a následně získat své první pódiové umístění. O rok později jsem vyhrál hned několik závodů a nakonec i titul.
Dále jsem ve stejné době při studiu na vysoké škole působil v týmu CULS Prague Formula Racing, který se účastní soutěže Formula Student. V týmu jsem nakonec působil 3 roky a i přes všechny překážky, kterým jsme jako tým museli čelit (hlavně v oblasti financí), to považuji za jednu z nejpřínosnějších zkušeností v mém životě. V době, kdy jsem působil ve Formuli Student, jsem udělal ještě jeden větší krok, a to když jsem začal závodit v Německu, konkrétně v týmovém vytrvalostním šampionátu GTC, kde se nám za ty 2 roky podařilo získat několik pódiových umístění, a náš tým EM Racing získal v prvním roce titul nováček roku. Stejně jako Formule Student, mi závodění v Německu dalo hrozně moc zkušeností do budoucna.”
Pochopitelně i Dana postihla v loňském roce globální pandemie, která omezila závody. Přesto se alespoň mladému Čechovi podařilo pár závodů odjet a na slušných pozicích.
„Už před sezónou jsem tušil, že to nebude úplně jednoduché a celkově jsem to bral jako zkušební sezónu. Chyběli mi totiž nejen zkušenosti, ale hlavně data z jednotlivých tratí, a upřímně jsem vůbec nečekal, že bych se v první sezóně dostal na bednu. Přešel jsem nejen do nové kategorie, ale také do nového týmu a poprvé jsem závodil s podvozkem Tonykart, takže to bylo i hodně o tom si zvyknout.
Ze začátku jsem se asi nejvíc trápil s tím, abych našel dobré výchozí nastavení káry a motoru. Každopádně jsem byl celkem dost překvapen, když se mi už od prvního závodu Czech Kart Open dařilo jezdit na předních příčkách. Bohužel na výsledcích to ze začátku moc vidět nebylo, protože mě v sezóně potkával jeden technický problém za druhým a také několik kolizí. Téměř perfektní závod se mi podařilo zajet až ve Vysokém Mýtě, které bylo (bohužel kvůli Covidu) také posledním závodem sezóny. O to víc mě ale těší, že se mi podařilo sezónu zakončit pro mě neuvěřitelným 2. místem. Rozhodně bych chtěl poděkovat týmu Tonykart za pomoc s nastavením káry a za přátelskou atmosféru v týmu.
Budoucnost je stále otevřená. Mladík by se chtěl určitě z motokár posunout dál, jenže osud není jen v jeho rukách. Trénovat a hledat sponzory není v upřímně v Česku tak snadné, jako například v Německu nebo Itálii. Pokud se někdo dokáže prosadit ve světě a získat místo, tak to samo o sobě už je obrovským úspěchem. Každopádně Danovi držíme palce a doufejme, že si příště popovídáme s jezdcem například z cestovních vozů nebo GT!
„Během uplynulého roku to nebylo pro většinu lidí jednoduché a v podstatě ani teď nemá nikdo z nás jistotu, že se v ČR vše pojede podle původního plánu, ale budu doufat, že ano a situace se bude pomalu zlepšovat. Každopádně mohu říct, že ačkoliv jsem to nečekal, tak jsem na letošní rok dostal několik závodních nabídek. Momentálně řeším poslední detaily a už brzy budu moct odhalit, co v letošní sezóně pojedu.
Co se týče dlouhodobých plánů, tak je cíl jasný, určitě se chci neustále posouvat dál, sbírat úspěchy v různých motoristických kategoriích a využívat příležitostí, které se naskytnou, na druhou stranu je také důležité zmínit, že s motorsportem v České republice to není žádný zázrak a příležitosti se hledají velmi těžce. O to důležitější je podle mě si vážit minulých i současných úspěchů, protože už takhle jsem si splnil mnoho snů, které se pro mě v minulosti zdáli nereálné, a jedna z věcí, co mě na motorsportu kromě řízení baví, je neustále překonávání nových překážek a hledání nových výzev, takže to budu zkoušet pořád dál, dokud mě to nepřestane bavit.
V závodění je rozhodně mým největším vzorem Ayrton Senna, a to nejen kvůli svým neuvěřitelným jezdeckým kvalitám, ale také díky svému charakteru a tomu, jak se choval mimo závodní trať. Každopádně oblíbených jezdců mám mnoho. Za vzor považuji rozhodně i celou svou rodinu. Všechno to úsilí, překonávání různých překážek a posun dál mě motivuje k lepším výsledkům,” dodává Dan.
