Ženy, které se prosadily v motocyklovém závodění – 1. část

Stále je v motocyklovém okruhovém závodění spíše výjimkou, když se do prostředí, které je i v dnešní době považováno za převážně mužské, dokáže dostat nějaká žena – závodnice. Některým se ale přeci jen podařilo dostat do mistrovství světa, ať už MotoGP nebo WSBK. Pojďme si některé z nich připomenout a představit.

---

Je to vždy pro spoustu fanoušků překvapení, když se v mistrovství světa objeví nějaká závodnice ženského pohlaví. Přesto se některým z nich povedlo poměrně výrazně prosadit.

Ana Carrasco

Španělskou závodnici asi netřeba příliš dlouho představovat. Přes šampionát CEV se dokázala probojovat až do mistrovství světa MotoGP, kde závodila v kategorii Moto3. V roce 2013 získala bod za 15. místo v závodě v Malajsii a následně byla 8. ve Valencii, což je její nejlepší výsledek v Grand Prix.

V Moto3 závodila také v letech 2014 a 2015, ale už bez bodového zisku. Pro rok 2016 zůstala bez závodního místa, vrátila se tedy do Španělska a do CEV, kde zkusila závodit na motocyklu Moto2. Žádné body nezískala. Následně přišla šance na přestup do WSBK, konkrétně do kategorie Supersport 300.

Kategorie WSSP 300 se v rámci víkendů WSBK jezdí od roku 2017 a Ana je její součástí od samého začátku, vždy na motocyklu Kawasaki. Od první sezony se jí v této kategorii dařilo, v roce 2017 vyhrála závod v Portugalsku, čímž se stala první ženou v historii, která vyhrála závod v mistrovství světa.

V roce 2018 vyhrála závody v Itálii a Velké Británii, k tomu přidala další dobrá umístění a nakonec se mohla radovat z titulu mistryně světa. Stala se první ženou v historii motocyklového závodění, která vyhrála mistrovský titul.

V šampionátu WSSP 300 pokračovala v dalších letech, v roce 2019 získala dohromady pět umístění na podiu – z toho dvě vítězství – celkově nakonec skončila na 3. místě. V roce 2020 si vedla také velmi dobře, vyhrála v Portugalsku, získala další dvě podiová umístění, jenomže v září během testování měla těžký pád, při kterém si zlomila několik obratlů. Zbytek sezony musela vynechat. Stále ještě je v režimu rekonvalescence a doufá, že na sezonu 2021 bude připravena.

María Herrera

María Herrera je další ze španělských závodnic, kterou fanoušci MotoGP zřejmě dobře znají. Podobně jako její vrstevnice Ana Carrasco, také María Herrera postupovala přes šampionát FIM CEV Repsol. V roce 2013 vyhrála závod juniorské Moto3 v Aragónu a stala se první dívkou, která v tomto šampionátu dokázala vyhrát závod. Také v roce 2014 dokázala v tomto šampionátu vyhrát závod.

Postupem času se María dostala také do mistrovství světa Moto3. Nejprve si zkusila jet několik závodů na divokou kartu, od roku 2015 do roku 2017 byla stálou závodnicí. Za tyto tři roky se dokázala několikrát dostat na bodované pozice, jejím nejlepším výsledkem bylo 11. místo z VC Austrálie 2015.

V roce 2018 se dostala do mistrovství světa Superbike a závodila v kategorii Supersport 300. Podobně jako Ana Carrasco, také María Herrera si v tomto šampionátu vedla velmi dobře. V některých závodech bojovala o umístění na stupních vítězů. To se jí nakonec získat nepovedlo, jejím nejlepším výsledkem bylo 4. místo ze závodu ve Francii.

Následně přestoupila o kategorii výš, tedy do kategorie Supersport. Stala se tak historicky první ženou závodící v této kategorii. V roce 2019 bodovala ve čtyřech závodech, v roce 2020 bodovala jednou.

Závodění v supersportech María kombinovala se závoděním v nově vzniklé sérii MotoE, kde ji angažoval tým Aspar. V 18členném poli se neztratila, jejím nejlepším výsledkem v roce 2019 bylo 5. místo ze závodu v Misanu. V roce 2020 bodovala ve všech závodech sezony, nejlépe skončila 7. ve Francii.

Taru Rinne

Kdybychom se podívali trochu do historie, tak bychom rozhodně museli zmínit jméno Taru Rinne. Finská závodnice je dodnes považována za nejúspěšnější ženu v závodech Grand Prix.

Začínala na motokárách, jejím soupeřem byl například pozdější slavný jezdec F1 Mika Häkkinen, kterého v motokárách Taru dokázala porážet. Později se však rozhodla, že u dvou kol nezůstane a začala závodit na motocyklech.

V závodech Grand Prix závodila v kategorii 125cc a objevovala se v závodech od roku 1987. Její nejlepší sezona byla ta v roce 1989, když ve většině závodech, ve kterých startovala, dokázala získat body. Stala se první ženou, která v Grand Prix dokázala získat body. Jejím nejlepším výsledkem bylo 7. místo na Hockenheimu, do toho závodu navíc startovala z první řady.

V roce 1991 ve Francii utrpěla nehodu, při které se zranila a následně jí nebyla prodloužena smlouva na další sezonu.

Tomoko Igata

Japonská závodnice Tomoko Igata začínala se závoděním doma v Japonsku. Postupem času se ale dokázala propracovat až do mistrovství světa Grand Prix, kde závodila v letech 1992 až 1995. Po Fince Taru Rinne byla Tomoko Igata druhou ženou v historii, která se účastnila závodů Grand Prix.

Svého prvního GP závodu se účastnila v Japonsku v roce 1992, když jela na divokou kartu v kategorii 125cc ve Velké ceně Japonska. Na mokré trati dojela do cíle na 20. místě a vysloužila si tak pozornost médií.

V letech 1994 a 1995 byla stálou účastnicí kategorie 125cc. Její sezonu 1994 poznamenalo zranění, přesto dokázala získat pár bodů. Sezona 1995 byla v jejím podání lepší, bodovala hned pětkrát a jejím nejlepším výsledkem bylo 7. místo ve Velké ceně České republiky.

Katja Poensgen

Němka Katja Poensgen začala svou závodní kariéru přes pohár ADAC. Stala se první ženou, která v roce 1995 v tomto šampionátu vyhrála, když získala titul v kategorii Junior Cup. Také vyhrála šampionát European Supermono. Později se přesunula do německého šampionátu, kde závodila v kategoriích 125cc a Supersport.

V roce 1998 zažila svůj mezinárodní debut, když se účastnila závodu v mistrovství světa supersport. Závod v Německu dojela na 20. místě. Následně se pohybovala v Evropském poháru Superstock 1000.

V roce 2001 vstoupila do Grand Prix do kategorie 250cc a v té době se stala třetí ženou historie, která do Grand Prix nastoupila. Zároveň se stala první ženou, která se kvalifikovala do závodu kategorie 250cc.

V Grand Prix závodila v roce 2001 a 2003. Během sezony 2001 dokázala bodovat, když v závodě v Itálii skončila na 14. místě.

Gina Bovaird

Američanka Gina Bovaird je jedinou ženou v historii, která startovala v závodě kategorie 500cc v Grand Prix. Dokázala se kvalifikovat do Velké ceny Francie 1982 na okruhu Nogaro. Pokoušela se také o další starty v Grand Prix, ale nekvalifikovala se.

Kromě toho se také účastnila americké série AMA a závodila i v závodě Daytona 200.

Beryl Swain

Beryl Swain, která se vdala za majitele obchodu s motocykly, se stala první ženou, která v roce 1962 startovala v závodě Isle of Man TT. V kategorii 50cc dokončila závod na 22. místě.

Její účast v tomto slavném a náročném závodě vzbudila rozruch, jelikož motorismus byl považován za mužský sport. Následně tak byla zavedena minimální hmotnost, kterou Beryl nemohla splnit, takže jí byla odebrána mezinárodní licence. Podle některých byl tento sport pro ženy příliš nebezpečný a tento zákaz trval až do roku 1978.