Jablko (ne)padá daleko od stromu – 2. část

Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Ve kterých případech motocyklového závodění toto rčení opravdu platí? Jací se v historii motocyklového závodění objevili na trati otcové i jejich synové? Na to se zaměříme v tomto článku. V některých případech synové své slavné otce napodobit nedokázali, v jiných naopak synové své otce dokonce dokázali překonat.

---

Sito Pons (celým svým křestním jménem Alfonso) byl slavným motocyklovým závodníkem v 80. a na začátku 90. let. Největší úspěchy sbíral v kategorii 250cc, kde během několika let dokázal získat 15 výher. V roce 1986 byl celkově druhý, v roce 1987 skončil třetí a v letech 1988 a 1989 se stal v kategorii 250cc mistrem světa. Vyzkoušel si také kubaturu 500cc. Poprvé závodil v této kategorii už v roce 1985, pak se vrátil do kategorie 250cc, do kategorie 500cc potom znovu přišel v roce 1990. Ve stejné kategorii závodil i v roce 1991, ale nikdy se mu v této kubatuře nepodařilo získat umístění na stupních vítězů.

Po ukončení své závodní kariéry se začal věnovat vedení svého vlastního týmu, který vytvořil. Měl tým v MotoGP, posledních několik let je šéfem týmu v Moto2. Jeho jméno je spojeno také s automobilovým týmem.

Sito Pons má dva syny Axela a Edgara, kteří se oba v mistrovství světa objevili. Oba, ač jsou ještě mladí, už ale v nedávné době oznámili ukončení své závodní kariéry. Ani jeden z nich však na úspěchy svého otce nedokázal navázat.

Starší Axel se na pár závodů objevil v kategorii 125cc, pak se usadil, podobně jako před lety jeho otec, ve střední kategorii. V roce 2009 to ještě byla kategorie 250cc, od roku 2010 do roku 2017 závodil v Moto2. Nikdy se nedokázal dostat ani do Top 5, jeho nejlepším výsledkem bylo 6. místo ve Velké ceně Itálie v roce 2015. V letech 2010 až 2013 závodil v týmu svého otce. V roce 2017 ukončil závodní kariéru a vydal se na dráhu profesionálního modela.

Mladší Edgar se poprvé v mistrovství světa objevil v roce 2014, v kategorii Moto2 a to v týmu svého otce. V roce 2015 odjel několik závodů v Moto2, kromě toho se účastnil také Evropského šampionátu CEV, kde získal titul. V letech 2016 a 2017 byl stálým jezdcem Moto2, závodil v týmu svého otce. V letech 2018 a 2019 se opět vrátil do CEV, kde v roce 2019 získal svůj druhý titul. Do mistrovství světa pak přišel v roce 2020, tentokrát ale jezdil v týmu Gresini.

Během své kariéry v mistrovství světa získal jenom pár bodů, jeho nejlepším výsledkem bylo 13. místo ve Velké ceně Aragónu 2020. Na konci roku 2020 oznámil ukončení své závodní činnosti. Nyní bude zastávat funkci v managementu týmu Pons, takže se zdá, že v tomto následuje kroky svého otce.

Ve výčtu závodících otců a jejich synů nesmí chybět jméno Nieto. V tomto případě se navíc jedná o celou závodící rodinu. Když si to shrneme, tak historie zná rovnou čtyři závodníky s příjmením Nieto. Ángel Nieto je mnohonásobný vítěz Velkých cen a mnohonásobný mistr světa. Má šest titulů mistra světa z kategorie 50cc a sedm titulů mistra světa z kategorie 125cc. Ángel Nieto je známý tím, že byl pověrčivý a nerad říkal, že má 13 titulů, protože 13 je nešťastné číslo, takže se velmi známým stalo jeho 12+1.

V jeho závodních stopách šli také oba jeho synové. Starší Ángel, který je známý víc pod přezdívkou Gelete, ale na úspěšné výsledky svého otce nenavázal. Závodil v kategorii 125cc a jeho nejlepším výsledkem bylo 5. místo v Jižní Africe a ve Španělsku v roce 2001. Následně se přesunul do automobilového závodění, objevil se ve World Series by Renault a ve Formuli 3. Po pár letech závodní činnost ukončil a začal se spíše věnovat manažerské činnosti. Aktuálně je šéfem týmu Aspar, který působí v Moto3 a Moto2.

Jeho mladší bratr Pablo se v mistrovství světa objevil o mnoho dřív než Gelete. Už v roce 1998 jel na divokou kartu závod 125cc. V letech 1999 až 2008 závodil v kategorii 125cc jako stálý jezdec. Během všech těch let se několikrát dokázal dostat na stupně vítězů. Vyhrát se mu ale povedlo pouze jednou, a to ve Velké ceně Portugalska v roce 2003.

V roce 2008 ukončil závodní činnost a stejně jako jeho bratr se začal věnovat managementu. Prošel různými funkcemi a různými týmy, například v roce 2013 dovedl k titulu mistra světa Moto3 Mavericka Viñalese. Momentálně je šéfem týmu Sky Racing VR46 a úzce tak spolupracuje s jezdci z Akademie Valentina Rossiho.

Co se týče Ángela Nieta, tak ještě jedna taková zajímavá informace, která sice s motorismem moc nesouvisí, nicméně někteří fanoušci o tom možná ani nevědí. Kromě Ángela mladšího a Pabla má Ángel ještě jednoho syna. Má ho se svou druhou partnerkou, syn se jmenuje Hugo, je mu 19 let a vydal se na dráhu profesionálního tenisty. Motoristickou cestou tedy nešel, ale možná, že o něm v budoucnu ve světě sportu ještě uslyšíme.

Aby byl seznam jezdců z rodiny Nietových úplný, je třeba ještě zmínit Fonsiho (Alfonsa) Nieta, což je synovec Ángela Nieta. Fonsi byl nakonec ve své kariéře v Grand Prix úspěšnější než jeho bratranci. Poprvé se v Grand Prix objevil už v roce 1997 v kategorii 125cc. V této kategorii jel pár závodů také v roce 1998, pak přestoupil do kubatury 250cc, kde byl až do roku 2004. Dokázal získat celkem 18 umístění na stupních vítězů, z toho 5 vítězství. Nejlepší byl pro něj rok 2002, když skončil v šampionátu na celkovém druhém místě.

V roce 2005 odešel do šampionátu Superbike, kde závodil do roku 2008. Také tam získal několik podiových umístění a v roce 2008 se mu dokonce podařilo vyhrát závod v Kataru. V roce 2007 se navíc na jeden závod objevil jako náhradník v královské kubatuře MotoGP. V roce 2010 se do mistrovství světa vrátil, když jel sezonu v Moto2, ale už se mu moc nedařilo. Následně ukončil závodní kariéru. V nedávno době jste ho mohli vidět jako kouče v týmu Pramac.

Svým vítězstvím ve Velké ceně Portugalska 2020 v Moto2 se Remy Gardner připojil do exkluzivního klubu synů a otců, kteří dokázali vyhrát závod. Remy je synem slavného otce, jeho začátky v Grand Prix byly náročné, ale nyní se zdá, že začíná následovat kroky svého otce.

Remy se poprvé objevil v Moto3 v roce 2014, od roku 2016 je jezdcem kategorie Moto2 a jeho posun je znatelný. Své první podium získal ve Velké ceně Argentiny 2019, když skončil druhý. Své první vítězství získal v poslední Grand Prix roku 2020. Rok 2020 se mu opravdu vydařil, i když ho na chvíli zastavilo zranění. Do sezony 2021 dokonce vstupuje jako jeden z favoritů na mistrovský titul. Pokud by se mu ho opravdu podařilo získat, tak by se z Gardnerů stala teprve druhá dvojice otec – syn, která by získala v Grand Prix mistrovský titul.

Wayne Gardnera asi netřeba příliš dlouho představovat. Během své kariéry v kategorii 500cc získal 52 umístění na stupních vítězů, z toho 18 vítězství. V letech 1986 a 1988 skončil v šampionátu na celkovém druhém místě, mezi tím v roce 1987 získal titul mistra světa.

Wayneho mladší syn Luca se také věnuje závodění.

Mohli bychom jmenovat ještě další dvojice otec – syn, kteří se v motocyklovém závodění objevili. Jsou to například Ron a Leon Haslamovi, Michael a Robert Dunlopovi, Randy a Dakota Mamolovi, Sandy a Wayne Raineyovi, Aki a Niklas Ajovi, Peter a Philipp Oettlovi.

Také šestinásobný mistr světa Superbike Jonathan Rea má otce, který závodil. Jeho otec Jonny je dokonce vítězem Isle of Man TT. Také další superbikový šampion Carl Fogarty je synem závodníka.

Další superbikový šampion Troy Bayliss má naopak syna, který jde v jeho šlépějích. Oliver Bayliss má 16 let a závodí v Australském superbikovém šampionátu. V roce 2018 dokonce závodil se svým otcem, když se Troy vrátil k závodění. Oliver už si odbyl svůj mezinárodní debut, když v roce 2020 startoval ve WSBK v Austrálii na divokou kartu v kategorii Supersport.

Nedávno továrna Ducati projevila zájem, že by s Oliverem v budoucnu ráda spolupracovala. V budoucnu se tak možná dočkáme dalšího syna, který dosahuje úspěchů svého slavného otce.

Z českých luhů a hájů bychom například mohli jmenovat Karla Haniku, jehož otec Karel Hanika starší byl také motocyklovým závodníkem. Také otec Filipa Salače Michal závodil.