Jablko (ne)padá daleko od stromu – 1. část

Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Ve kterých případech motocyklového závodění toto rčení opravdu platí? Jací se v historii motocyklového závodění objevili na trati otcové i jejich synové? Na to se zaměříme v tomto článku. V některých případech synové své slavné otce napodobit nedokázali, v jiných naopak synové své otce dokonce dokázali překonat.

---

V tomto ohledu jsou zatím nepřekonatelní Kenny Roberts starší a Kenny Roberts mladší, protože zatím jako jediná dvojice otec – syn v historii MotoGP dokázali oba získat titul mistra světa. Kenny Roberts vyhrál mistrovské tituly v kategorii 500cc v letech 1978 až 1980. Jeho syn Kenny Roberts junior pak získal titul ve stejné kategorii v roce 2000. O tom, že Robertsovi jsou závodní rodinou, hovoří i fakt, že také druhý syn Kennyho Kurtis byl aktivním závodníkem. Na mezinárodní scéně ovšem nikdy takových úspěchů, jaké měli jeho otec a starší bratr, nedokázal dosáhnout.

Kenny Roberts působil v mistrovství světa od roku 1974, kdy se objevil v kategorii 250cc. V této kategorii se na několik závodů objevil také v sezoně 1978, ve stejný rok už byl také součástí kategorie 500cc, kde vyhrál čtyři závody a získal titul mistra světa. Ale ani v kategorii 250cc si nevedl zle, toho roku se v této kubatuře účastnil jen několika závodů, ale dva dokázal vyhrát a celkově byl čtvrtý.

Jeho skvělé výsledky pokračovaly. Jak již bylo řečeno výše, další tituly mistra světa kubatury 500cc získal v letech 1979 a 1980. Také v sezonách, které přišly poté, dokázal bojovat o umístění na stupních vítězů a ve všech následujících letech, kdy závodil, byl v Top 4 celkového pořadí. Během své kariéry jezdce kubatury 500cc vyhrál 22 závodů.

Jeho syn Kenny Roberts mladší se v mistrovství světa poprvé objevil v roce 1993 v kategorii 250cc. V této kubatuře několik let zůstal, pak přestoupil do nejvyšší kubatury 500cc. Dokázal bojoval o umístění v Top 10, ale v úvodních letech své kariéry se na stupně vítězů dostat nedokázal.

Vše se změnilo v roce 1999, když přestoupil do týmu Suzuki. Léta 1999 a 2000 byly v jeho kariéře nejlepší. V roce 1999 skončil v šampionátu druhý, v roce 2000 získal titul mistra světa. Následující roky už tak dobré nebyly. Občas se dokázal prosadit na podium, ale na ty nejlepší mu prostě něco chybělo. V roce 2002 se navíc z kubatury 500cc stalo MotoGP. V MotoGP vydržel až do roku 2007.

Kenny Roberts jr. v tom roce 2000 bojoval o titul s Valentinem Rossim, který toho roku jel svou první sezonu v nejvyšší kubatuře 500cc. V té sezoně nakonec titul nezískal, ale jak jeho kariéra pokračovala dál, to vědí asi všichni, kteří se aspoň trochu zajímají o motocyklové závodění. Také Valentino Rossi zdědil nadšení pro motorky od svého otce.

Graziano Rossi je dokonce vítězem několika Grand Prix. V roce 1979 (tedy zrovna v tom roce, kdy se narodil jeho syn Valentino) vyhrál tři závody kategorie 250cc. Vyhrál Velkou cenu Jugoslávie na okruhu v Rijece, Velkou cenu Nizozemska v Assenu a Velkou cenu Švédska na okruhu Karlskoga. K tomu přidal ve stejném roce ještě druhé místo ve Velké ceně Československa v Brně a třetí místo ve Velké ceně Španělska v Jerezu. Celkově skončil v šampionátu na třetím místě.

Graziano sice nikdy nevyhrál závod královské kubatury 500cc, ale dvakrát skončil na stupních vítězů. Na motocyklu Suzuki byl v roce 1980 třetí ve Velké ceně Národů na okruhu v Misanu, který se tenkrát jmenoval „Circuito Internazionale Santa Monica“ a jel se na jiném profilu tratě, než se jezdí nyní. Následně byl druhý ve Velké ceně Nizozemska v Assenu.

Kdybychom měli shrnout všechny úspěchy Grazianova syna Valentina Rossiho, tak bychom tu byli velmi dlouho. Nicméně, k dnešnímu dni má Valentino na svém kontě 15 podiových umístění v kategorii 125cc, 21 podiových umístění v kategorii 250cc a 199 podiových umístění v kategorii 500cc / MotoGP. Co se týče vyhraný závodů, tak v kategorii 125cc jich vyhrál 12, v kategorii 250cc zvítězil 14krát a v kategorii 500cc / MotoGP má aktuálně na svém kontě 89 výher. Získal titul mistra světa v kategorii 125cc, titul mistra světa v kategorii 250cc a 7 titulů mistra světa v kategorii 500cc / MotoGP.

Leslie Graham, historicky první mistr světa kategorie 500cc z roku 1949, měl syna, který pokračoval v otcových stopách. Bohužel Leslie cestu svého syna už nemohl sledovat, neboť v roce 1953 tragicky zahynul během slavného závodu TT Isle of Man.

Leslieho syn Stuart začal závodit v roce 1961, v mistrovství světa prošel všemi kategoriemi 50cc, 125cc, 250cc, 350cc a 500cc. Během své kariéry dokázal dvakrát vyhrát, když zvítězil v roce 1967 nejprve na Isle of Man TT v kategorii 50cc, později v témže roce vyhrál také závod 125cc a byla to Velká cena Finska na okruhu v Imatře.

Podobně jako Leslie Graham, také Nello Pagani se stal mistrem světa v roce 1949, tento italský jezdec triumfoval v kategorii 125cc. V roce 1949 vyhrál závody ve Švýcarsku a v Nizozemsku. Kromě toho se ale ve stejný rok účastnil také kategorie 500cc, kde vyhrál závod v Nizozemsku a závod Národů na Monze v Itálii a celkově skončil v této kategorii druhý právě za Grahamem.

Syn Nella Paganiho (jehož pravé křestní jméno bylo Cirillo) Alberto závodil v 60. a 70. letech a během své závodní kariéry získal několik podiových umístění. V Grand Prix dokázal vyhrát tři závody a všechny tři byly v kategorii 500cc. V roce 1969 vyhrál Velkou cenu Národů na Imole, v roce 1971 vyhrál opět Velkou cenu Národů, tentokrát to ale bylo na Monze. Své třetí vítězství pak získal v roce 1972 ve Velké ceně Jugoslávie na okruhu Opatija. Rok 1972 byl jeho nejúspěšnějším, kromě toho jednoho vítězství v kategorii 500cc získal šest druhých míst a v celkovém pořadí šampionátu skončil na druhém místě za svým týmovým kolegou, fenomenálním Giacomem Agostinim.

Helmut a Stefan Bradlovi jsou tím případem, kdy syn svými výsledky překonal svého otce. Helmut Bradl závodil celou svou kariéru v kategorii 250cc a jeho nejlepší sezonou byla ta v roce 1991. Toho roku vyhrál v pěti závodech a je to také jediný rok, ve kterém se postavil na nevyšší stupínek na podiu. K tomu přidal ještě několik druhých a třetích míst a celkově skončil na druhé pozici. Nicméně své první podium dokázal vybojovat již o rok dřív. Také poté, v letech 1992 a 1993 se několikrát na stupně vítězů prosadil.

Jeho syn Stefan Bradl se poprvé na mezinárodní scéně objevil v roce 2005 v kategorii 125cc. První stupně vítězů získal v Kataru v roce 2008, když dojel třetí. První vítězství získal ve stejném roce a stalo se to v Brně. Po několika letech v nejnižší kubatuře se v roce 2010 přesunul do kategorie Moto2. První podium bylo zároveň jeho první vítězství a bylo to v Portugalsku v roce 2010.

O rok později už bojoval o titul mistra světa a jeho hlavním soupeřem byl Marc Márquez. Bradl vyhrál čtyři závody, k tomu přidal pět druhých míst a dvě třetí a získal titul mistra světa, tedy něco, co jeho otec získat nedokázal. Je pravda, že Bradlovi nejspíš pomohlo to, že Márquez kvůli zranění do posledních dvou Velkých cen sezony nestartoval, nicméně to nic nemění na tom, že Bradl měl skvělou sezonu. Následně Bradl zamířil do MotoGP, kde se jako stálý jezdec objevoval pět let a během té doby získal jedno umístění na stupních vítězů. V MotoGP ho jako náhradníka či jezdce na divokou kartu můžeme vidět dodnes.