I když to není tak dávno, tak už se pomalu zapomíná na to, že současný šéf týmu Mercedes ve formuli 1 Toto Wolff dříve závodil. Kariéru ale ukončila jeho těžká nehoda, která málem Rakušana stála život.
Wolff začal kariéru v roce 1992 v rakouské formuli Ford, poté střídal i německý šampionát formulí a v roce 1994 dokázal vyhrát ve své kategorii závod 24h Nürburgring.
Kariéra nebyla špatně rozjetá a Wolff závodil i s vozy GT nebo si vyzkoušel rally. Domácí šampionát dokončil jako celkově druhý a během svých dnů v rally se ukázal i v České republice. V roce 2006 pak dokázal se svojí posádkou vyhrát závod 24h Dubaj.
Osudným se mu stal rok 2009, kdy působil kromě pozice závodního jezdce i v roli instruktora pro Walter Lechner Racing School. Kde jinde, než na Nordschleife by mohl vítěz čtyřiadvacetihodinového závodu koučovat.
Wolff zajel rekordní čas s hodnotou 7:03,28 ve voze Porsche 997 RSR, ale to mu nestačilo. Rakušan se cítil ve formě a chtěl zkusit rychlejší kolo, které ale bylo téměř osudné.
V sekci Fuchsröhre praskla pravá zadní pneumatika a Porsche se v plné rychlosti několikrát odrazilo od bariér. Za méně než sekundu se auto točilo o 180 stupňů, narazilo do ocelových zábran lemujících okruh a Wolff zaznamenal přetížení 27G. Uvnitř kokpitu byly všechny šrouby kromě jednoho, které držely sedadlo řidiče na místě, vytrženy z jejich upevnění a zúčastněné síly zakódovaly palubní kamery, které natáčely z pohledu onboard. Po počátečním zásahu se auto odrazilo zpět přes trať, otočilo se na střechu a dál se valilo, dokud nezastavilo.
Wolff nemá žádnou vzpomínku na to, co se stalo dál, ale když palubní kamera, která přežila, znovu zablikala, zaznamenala, jak vypnul motor, odepnul pásy, sundal volant a vystoupil z auta. Krátce stál u otevřených dveří Porsche a sundal si rukavice, než se vytáhl přes nedalekou bariéru a zhroutil se do bezvědomí. Záchranáři byli zpočátku zmatení, když dorazili na místo nehody a nenašli ve vraku žádného řidiče. Teprve když si mysleli, že se podívají na druhou stranu bariér, zjistili, že tam leží Wolff se stále přilbou a zařízením HANS.
„V dnešních vozech GT3 by to bylo snadné (jet naplno), ale tehdy to nebylo snadné. Opravdu musíte dát své koule na palubní desku … je to tak, jak se říká v angličtině? Museli jste prostě sebrat odvahu a riskovat.
Všechno se to stalo tak rychle, ale přesně si pamatuji, že můj první náraz do svodidel byl ve 289 km/h, což je neuvěřitelná rychlost, když jsem narazil do svodidel.
Pak jsem už na nic nemyslel, jen jsem doufal, že zůstanu na trati a nepřepadnu s vozem přes bariéru. Trvalo věky, než se auto zastavilo. Nevěděl jsem, jestli jsem vzhůru nohama nebo na kolech, ale když jsem zastavil, došlo k určité úlevě.
A pak vidíte na videu, že jsem se odpojil, ale nic z toho si nepamatuji, ani jsem neskočil přes bariéru. Nula. Pouze lidé, kteří mě našli na druhé straně bariéry, mi řekli, co našli – všechny kamery zachycující palubní video byly zničeny od prvního nárazu,“ řekl Wolff po letech o své nehodě.
Wolff se ze své nehody dokázal relativně v oklepat, ale přišel o trochu čichu a chuti ze svých smyslů. Asi není divu, že se na závodění vykašlal a začal se věnovat motorsportu jiným způsobem. Nicméně jak sám říká, stále Nordschleife miluje.
