Suzuki je zpátky na vrcholu

Suzuki zažila letos v šampionátu mistrovství světa MotoGP mimořádně úspěšný rok. Nejen, že Joan Mir dokázal získat na tomto motocyklu titul mezi jezdci, tým Suzuki Ecstar vyhrál pořadí týmů. Titul mezi konstruktéry se jim nakonec vyhrát nepovedlo, přesto letos nemohou být zklamaní.

---

Je to poprvé v současné éře MotoGP, kdy Suzuki slaví takový úspěch. Joan Mir jim zajistil titul mezi jezdci, navíc jeho týmový kolega Alex Rins skončil na celkovém třetím místě. Tým Suzuki Ecstar vyhrál pořadí týmů. Všichni toužili vybojovat onen trojitý úspěch, ale titul mezi konstruktéry nakonec v posledním závodě sezony prohráli. Do závodu v Portimau šla Suzuki společně s Ducati se stejným počtem bodů. Jezdcům Suzuki závod nevyšel, takže Ducati nakonec brala onen titul pro nejlepší továrnu. Suzuki se nakonec propadla až na třetí místo, když ji ještě stihla přeskočit Yamaha.

Suzuki letos ukázala, že jde správným směrem, náznaky na dobré výsledky a na boje o vítězství a o titul už tu byly v minulých letech, rok 2020 už to všechno jenom dovršil. V následujících letech se s touto značkou opět bude muset počítat. Jak to ale vlastně všechno začalo? Pojďme se podívat trošku do historie.

Zakladatelem značky Suzuki je pak Michio Suzuki. Vše ale začalo v úplně jiném průmyslovém odvětví. Michio Suzuki byl inovátor, který ve městě Hamamatsu v japonské prefektuře Shizuoka postavil firmu na tkaní látek, která se jmenovala Suzuki Loom Works. Firma byla postavená v roce 1909 a zabývala se především zpracováním bavlny.

Období Druhé světové války a po válce bylo nejisté, Suzuki se ocitl v krizi a byl nucen udělat ve své firmě změny. Výsledkem bylo, že se v roce 1952 rozhodl postavit vlastní první motorizované kolo.

Tento prostředek pojmenoval „Power Free“ a byl pro lidi, kteří měli nízké příjmy. Jeho všestranný design znamenal, že se na něm dalo jezdit různými způsoby, dalo se na něm šlapat bez použití motoru nebo se na něm dalo jet s úplným nebo částečným využitím síly motoru. Byl to dvoudobý spalovací motor o objemu 36cc.

Další důležitá kapitola Suzuki se začala psát roku 1960. Motocykl této značky se poprvé zúčastnil závodu. Byl to závod Tourist Trophy na ostrově Man. Všechny tři motocykly, které do závodu nastoupily, dokázaly dojet do cíle.

Netrvalo dlouho a Suzuki mohla slavit své první vítězství. Ernst Degner, jezdec z východního Německa, získal vítězství na motocyklu 50cc na ostrově Man. Degner byl zásadní postavou ve vývoji prvních motocyklů Suzuki. V roce 1961, po útěku z východního Německa, se přidal k Suzuki a pomohl jim vyvíjet dvoutaktní motocykl, přičemž mohl využít své velmi dobré mechanické znalosti.

V roce 1962 přišlo jejich první vítězství v kategorii 125cc. To vítězství jim vybojoval Hugh Anderson, bývalý hráč rugby z Nového Zélandu. Tento úspěch zaznamenali při závodě v Argentině na okruhu v Buenos Aires.

V roce 1963 na Suzuki čekala druhá celá sezona v mistrovství světa. Mitsuo Itoh, vývojový inženýr z Hamamatsu, se zúčastnil závodu Isle of Man TT a tento závod dokázal vyhrát. Tento moment vstoupil do historie, neboť Itoh byl prvním a jediným Japoncem, který tento slavný a náročný závod dokázal vyhrát.

Hugh Anderson pokračoval s týmem i v dalších letech a byly to roky opravdu úspěšné. Anderson dokázal vyhrát šampionát 50cc i šampionát 125cc v roce 1963. V tom roce také Suzuki vyhrála v těchto kategoriích mezi konstruktéry. Další titul v kategorii 50cc přidal Anderson v roce 1964, o rok později pak vyhrál titul ve třídě 125cc. V této době to vypadalo, že Suzuki byla v nižších kategoriích neporazitelná.

Na Andersona v dalších letech navázal Hans-Georg Anscheidt. Německý jezdec závodil na motocyklu RK66, což byl dvouválcový prototyp, který byl schopný dosáhnout rychlosti až 170 km/h. Suzuki potvrdila svou dominanci v nižších kategoriích, Anscheidt získal titul v kategorii 50cc v letech 1966 až 1968. V roce 1970 získala Suzuki titul v kategorii 125cc, když je na nejvyšší stupínek dostal jiný německý jezdec, Dieter Braun.

Po úspěších z 60. let byl čas na změnu směru. V továrně Suzuki se začaly připravovat silnější motocykly. Úspěchy se dostavily záhy. Dne 12. srpna 1971 získal australský jezdec Jack Findlay první vítězství pro Suzuki v kategorii 500cc, bylo to v závodě v Belfastu.

K týmu Suzuki se poté připojil mladý Brit, Barry Sheene. Do šampionátu vtrhnul jako vítr a způsobil v mistrovství světa a v motocyklovém sportu revoluci. Sheene byl prvním jezdcem, který se stal celebritou i mimo závodní trať. Byl známý svým bizarním chováním a svým osobitým stylem. Pro Suzuki získal na motocyklu RG500 titul v kategorii 500cc v roce 1976. Tento legendární motocykl zabral prvních šest míst v pořadí šampionátu. Sheene pak pokračoval ve skvělých výsledcích, když získal titul také v roce 1977.

V 80. letech se dominance Suzuki přesunula do Itálie. Marco Lucchinelli a Franco Uncini vytvořili úspěšný soukromý tým nazvaný Team Gallina. Marco Lucchinelli byl následníkem Sheena u Suzuki. Charizmatický italský jezdec byl známý svým divokým jízdním stylem. V roce 1981 získal Lucchinelli titul na motocyklu RG500. Lucchinelli tvrdě bojoval proti mladému americkému jezdci, který také řídil motocykl Suzuki. Ten jezdec se jmenoval Randy Mamola.

V roce 1982 získal titul pro Suzuki jiný italský závodník. Franco Uncini vyhrál v sezoně pět závodů a získal tak pro Suzuki druhý titul v řadě za sebou.

V 90. letech začala pro Suzuki další významná éra. V týmu závodil další výborný jezdec, kterým byl Kevin Schwantz. Schwantz vstoupil do historie, když dokázal v roce 1993 porazit svého velkého rivala Wayne Raineyho na Yamaze a získal tak titul v kategorii 500cc.

Na další významný úspěch si pak Suzuki musela počkat až do roku 2000. Jejich další mistr světa také pocházel z USA. Kenny Roberts Jr., syn slavného Kennyho Robertse, dokázal vyhrát šampionát, i když rozhodně nepatřil mezi favority. Toho roku ale vyhrál čtyři závody a pro Suzuki tak vybojoval šestý titul v královské kategorii. Po sedmi letech se tak opět u Suzuki mohli radovat a proto byl tento titul pro všechny velmi speciální. Navíc Kenny porazil velmi mladého a nadějného italského jezdce, Valentina Rossiho!

V roce 2002 se šampionát přejmenoval na MotoGP a přišla také nová pravidla. Uveden byl motocykl s čtyřdobým spalovacím motorem o objemu 1000cc. Začala nová éra motocyklového závodění.

Co se týče Suzuki, tak jim úvodní roky nové éry příliš nevyšly. Na své první vítězství v MotoGP si tato továrna musela počkat až do roku 2007. Australan Chris Vermeulen vyhrál v týmu Rizla Suzuki deštivý závod na okruhu Le Mans.

Mezi lety 2012 až 2014 se Suzuki z MotoGP úplně stáhla. Do šampionátu se vrátila v roce 2015 s týmem Suzuki Ecstar. Za své jezdce si vybrala dva španělské závodníky Aleixe Espargara a Mavericka Viñalese, nováčka v královské kubatuře.

A právě Maverick Viñales získal pro Suzuki první vítězství po jejich návratu do mistrovství světa. Stalo se tak na okruhu Silverstone v roce 2016.

Od té doby se celý tým Suzuki postupně zlepšoval a dělal malé krůčky kupředu. V roce 2019 získal Alex Rins dvě vítězství, na okruzích Austin (kde v závěru závodu porazil Valentina Rossiho) a Silverstone. Celkově byl v šampionátu na čtvrtém místě.

Rok 2020 přinesl další vítězství v závodech. Alex Rins byl v úvodu sezony zraněný, ale nakonec se dostal do výborné formy a vyhrál závod v Aragónu. K tomu přidal několik dalších podiových umístění. Jeho týmový kolega Joan Mir získal během roku několik umístění na stupních vítězů, nakonec se mu povedlo i vyhrát závod ve Valencii. Předvedl skvělý výkon a po 20 letech získal pro Suzuki další titul mistra světa. Stalo se tak v roce, ve kterém si Suzuki připomíná 100 let od svého založení a slaví 60 let závodění. K zisku titulu si opravdu nemohli vybrat více speciální rok.

Samozřejmě, vše by bylo ještě krásnější, kdyby Suzuki dokázala vyhrát také titul mezi konstruktéry. Ten totiž naposledy vyhrála v roce 1982. I tak ale byla jejich sezona 2020 velmi úspěšná. A kdo ví, co není letos, může být za rok…