Výkon Hondy v prvním roce s McLarenem byl tak hrozný, že ohrozil celý program. Nastavil vlnu technického selhání, který byl pro Hondu trapný a frustrující pro McLaren, což nakonec tento vztah dlouhodobě otrávilo.
Mělo to být dokonalé spojení. Britská stáj toužila po exkluzivním dodavateli pohonné jednotky, podobně jako tomu bylo předtím s Mercedesem.
Všechno ale bylo naprosto opačně. Jezdci McLarenu Jenson Button a nově přijatý Fernando Alonso se sotva dostali z Q1 a celou sezónu měl monopost průměrně téměř 2,7s ztrátu v kvalifikacích. Nestačil jen Manor.
McLaren MP4-30, do kterého byla namontována pohonná jednotka Honda RA165H, byl první koncipovaný šéfem aero Peterem Prodromouem, který dříve pracoval v Red Bullu. Filozofie vozu se naprosto lišila od těch přechozích, což si Button hodně chválil. Podle jeho slov reagoval monopost přesně tak, jak si přál.
Jádrem katastrofy byl drastický nedostatek rychlosti a energie rekuperačních systémů, který trval více než polovinu sezóny, částečně proto, že počáteční spolehlivost byla tak špatná, že motor musel být provozován v mnohem rozladěné formě, aby udržel teploty pod kontrolou.
Za technickými problémy však stála politika. Ron Dennis tlačil na Hondu, aby vstoupila o celý rok dříve, než bylo původně plánováno. Kromě toho se oba partneři společně dohodli na mimořádně ambiciózním cíli.
Vzhledem ke složitosti hybridního motoru se oznámilo vytvoření konceptu „size zero“. Byla to dokonalá bouře nepříznivých okolností, která začala opakovaným sledem poruch systému ERS během zimních testů, které vážně snížily počet najetých kilometrů. Poté, co byl tento problém včas na začátku sezony vyřešen, nemohlo být ERS použito při maximálním výkonu bez vážných problémů s přehřátím. V této fázi se McLaren a Honda snažily postavit k věcem odvážně, zdůraznily, že se jedná o nový projekt s tím, že na konkurenci v podstatě ztrácejí dva roky práce.
Zásadní součástí koncepce při dosahování ambiciózně malých rozměrů motoru byla instalace kompresoru turba do krytu motoru. To nejenže poskytlo menší zadní převis než konvenční uspořádání turbodmychadla ostatních výrobců, ale také se neměl motor už kam posunout. Řešení Hondy bylo z hlediska kompaktnosti rozvržení naprosto optimální, ale přineslo nepřekonatelné problémy.
Když se zvýšila rychlost kompresoru a třecí odpor, jeho energetická účinnost poklesla. Vyrovnávací bod mezi větším posílením kompresoru a výsledným zvýšeným zpětným tlakem z výfuků přišel ve velmi skromném bodě vylepšení výkonu. To zase omezovalo, kolik energie by mohlo být přiváděno k ERS. Baterie se tedy nemohla nabít tak rychle jako na ostatních pohonných jednotkách – což znamená, že například ve Spa mohli Button a Alonso využívat pouze elektrickou podporu 160 koní na jedné ze dvou rovinek, dokonce ani na každém kole. Není se čemu divit, že ztrácel vůz až 200 koní na rovince!
Aby se kompresor vešel do krytu, byl menší než u konkurence. V praxi to ovšem nijak nefungovalo. Zpočátku MGU-H, které běží na stejném hřídeli jako turbo, nemohlo dosahovat požadované rychlosti z důvodu vysokých vibrací. To stanovilo umělou hranici rychlosti kompresoru.
Naprosto ledová sprcha ale přišla v prvním závodě, kde ztrácela stáj v kvalifikaci 5,1 vteřiny. Kromě toho se údajně Fernando Alonso zranil během testování a proto do Albert Parku dojel jako závodník číslo 2 Kevin Magnussen.
Sezona pokračovala, ale zlepšení přicházela jen ztěžka a pomalu. Problém byl také v omezeném testování a penalizacích za výměny pohonných jednotek. Jednou z věcí, co se Hondě postupně podařilo bylo, že se zvětšilo turbo a upravil se celý koncept motoru.
V McLarenu ale panoval obecný pocit, že Yasuhisa Arai, který měl na starost program pro formuli 1, že nepospíchal s vývojem pohonné jednotky a výkonu. Arai zase věděl, že žádné významné změny nelze provést, dokud nebude připravena úplně jiná pohonná jednotka. Mezi oběma stranami byla komunikační a kulturní propast. Když Honda o pár let později zamířila k Toro Rosso, byla překvapena tím, kam se členové malého týmu podívali. Od McLarenu nikdo pořádně výrobnu Hondy takhle neprozkoumal.
Přestože se McLaren ani Honda společné spolupráce po roce 2015 nevzdali, bylo jasné, že tento vztah nebude nikdy tak dobrý, jako například s Mercedesem. Stáj celkově získala 27 bodů a nejlépe jedno páté místo.
