Life Racing Engines se nikdy nedostal pod 16 vteřin za pole position, stáj byla jen pro pláč

Příběh týmu Life Racing Engines navazuje na téměř trapné snahy o vstup do formule 1 stáje First Racing. Monopost L190 se ale sice dostal do šampionátu, nicméně se nikdy nekvalifikoval.

Muž, který se jmenoval Ernesto Vita se rozhodl vytvořit tento závodní propadák sezony 1990. Life odkoupil monoposty a věci od First Racingu, ale také se rozhodl startovat pouze s jedním vozem. Velkým problémem byl motor W12, který se rozhodl bývalý inženýr Ferrari Franco Rocchi přestavět. Pohonná jednotka ale byla nakonec až neuvěřitelně nespolehlivá a celý výtvor byl zkrátka naprosto k ničemu a nefungoval.

Monopost Life L190 dorazil na první závod roku s hodně slabým motorem, který měl přibližně 480 koňských sil oproti konkurenčním 600 až 700. Jelikož byl vůz upraven, aby prošel nárazovými testy FIA, byl také jeden z nejtěžších ve startovním poli. Naprosto vážně tak byl monopost pomalejší, než monoposty formule 3 nebo formule 3000.

Na úvod sezony byl podepsán syn legendárního Jacka Brabhama Gary, který ale vydržel neuvěřitelně pomalý vůz řídit jenom dva víkendy. Během druhého pokusu v Brazílii dokonce mechanici zapomněli do motoru dolít olej, proto se vůz zastavil už po pár metrech od boxové uličky. Později dokonce závodník odhalil, že vůz Life neměl funkční tachometr ani v jedné z předkvalifikací a stáj například zapomněla vzít tlakoměr, který si musela vypůjčit od EuroBrunu.

Přestože se snažil Brabham přesvědčit tým o tom, aby zvolil raději motory Judd CV 3.5 V8, nicméně majitel týmu stále věřil nové konstrukci. Závodník si sbalil kufr s penězi a od stáje odešel. Pro Life totiž nebylo vůbec snadné sehnat závodníka. Jedním z těch, kteří měli do kokpitu usednout byl i budoucí šampion DTM Bernd Schneider, který prohlásil, že rozhodně něco takového řídit nechce. Na místo Brabhama tak usedl veterán Bruno Giacomelli, který závodil naposledy ve formuli 1 v sezoně 1983!

S křehkým motorem a těžkým šasi nevymyslel ani bývalý pilot McLarenu nic extra a během následujících víkendů ztrácel v předkvalifikacích průměrně 20 vteřin na první monopost a celkem očekávaně se tak Life nikdy do závodu nepodíval. Giacomelli také po čase prozradil, jak to u týmu probíhalo. Jeho monopost nikdy nedokázal odjet více, než osm kol bez technických problémů a závodník se navíc bál malé rychlosti, kvůli které mohl způsobit nehodu s jiným vozem v rychlém kole.

Přestože stáj nakonec přešla na „lepší“ motory Judd V8, šasi nebylo možné potřebně přestavět a zlepšení nepřišlo. V Portugalsku sice monopost vážil o 80 kilo méně, ale jelikož rozměry příliš nevyhovoval, tak kryt motoru odletěl ještě ve výjezdovém kole. Náhradní nebyl, proto se Life mohl opět sbalit a jet na další závodní trať o den dříve.

Během předkvalifikace ve Španělsku ztrácel monopost L190 stále neuvěřitelných 18 vteřin. Peníze docházely, Giacomelliho už snaha o závodění také přešla, proto se stáj rozloučila s paddockem dva závody před koncem sezony 1990 a už se nikdy nevrátila.

Monopost se dodnes objevuje na různých společenských akcích s monoposty formule 1, dokonce s motorem W12, pravděpodobně jako historické varování.