Okruh v San Jose byl vytvořený skrze železniční trať, jezdci se cítili jak při motokrosu

Bývalá série Champ Car (dnešní IndyCar) se ráda pohybovala na městských okruzích. Často se ale stávalo, že zázemí a bezpečnost nebyla na potřebné úrovni. Přesně takový příběh napsal závod v San Jose.

San Jose Grand Prix se odstartovala ve státě Kalifornie v Americe, přičemž hned od začátku se tušilo, že to nebude dobrý nápad. Cílem pořadatelů bylo rozšířit povědomí o Champ Car právě v této lokaci.

První závod se konal v roce 2005 jako to nejnovější, co kalendář nabízel. Kromě Champ Car se na trati objevilo například i Trans-Am, Toyota Atlantic nebo Formula D Drift. Divácký zájem byl nakonec také obrovský, ale problémem byl okruh samotný.

Jakmile se spustili první ostré jízdy, tak si jezdci začali stěžovat na trať, která byla hodně úzká, hrbolatá, ale hlavně nebezpečná. Někteří závodníci dokonce vtipkovali, že se jedná spíše o motokrosovou trať. Není tak divu, že některé účastníky bolela hlava a tělo už po pár kolech.

Hned po tréninku následovalo několik úprav okruhu. Změnily se například některé šikany a zatáčky. Rozšířená byla i úniková zóna, nicméně ideální to stále absolutně nebylo, jelikož jezdci ve dvou místech projížděli přes vlakovou trať – tudíž po kolejích. Podle analýz dokonce vlakový pás nadnášel monoposty do vzduchu, takže riziko nehody bylo obrovské.

Závod se přesto odjel a zvítězil Sébastien Bourdais, který později závodil i ve formuli 1. Celková návštěvnost byla slušných 150 000 diváků.

I když to byla blamáž, tak organizátoři slíbili, že se polepší. V San Jose se jelo ještě následující dva roky, nicméně koncept byl stále špatný. Pás kolejí byl sice upraven, aby monoposty tolik neposkakovaly, ale bezpečnost se příliš vylepšit nedala. Organizátorům došla trpělivost, proto nakonec plánovaný závod v roce 2008 odmítli a přesunuli se na okruh Laguna Seca.