Gerhard Berger a Jean Alesi byli týmovými kolegy u Ferrari a Benettonu. I když mezi piloty byla určitá rivalita, užili si i spoustu zábavy.
Berger byl známý pro své vtípky, které mnohdy byly až nebezpečné. Pokud dal pilot Sennovi do pokoje žáby, tak tohle bylo mnohem závažnější.
Psal se rok 1994 a Berger se se svým tehdejším týmovým kolegou Alesim chystal na testování nového Ferrari 412 T1. Byl to ke všemu první test monopostu, proto bylo jasné, že se s ním chtějí svézt oba. Normálně by šéf týmu Jean Todt řekl jezdcům, kdo pojede první. Nicméně nezapomínejme, že jsme u Ferrari.
Piloti během oběda ve Fioranu zjistili, že je nový vůz připraven k prvnímu shakedownu.
„Testovali jsme ve Fioranu těsně před začátkem sezóny 1994 a šli jsme na oběd do restaurace poblíž okruhu. Po obědě se vracíme do malé kanceláře, kterou měl Jean blízko trati, a někdo volá, aby nám řekl, že auto je připraveno, a musíme začít znovu testovat. Bylo to tři týdny před prvním závodem, zbrusu nové auto, poprvé ve Fioranu, takže to byl důležitý test. Uvědomili jsme si, že ani jeden z nás nemá auto, aby se dostal zpět k okruhu. Takže jsme našli Lancii na parkovišti, která měla klíče v zapalování. Prostě jsme ji vzali,“ vypráví Berger o časech s Alesim.
„Tak jsme vyrazili. Jean řídil jako idiot. Zapnul jsem bezpečnostní pás a řekl jsem: ‚Dobře, dělej, co chceš,‘ a začal jsem si hrát s ruční brzdou. Lidé uskakovali z cesty, byli jeli jsme úplně bokem, po této silnici směrem k Fioranu. Projeli jsme kolem stráže u brány bokem. Před námi už byli mechanici v boxech, kteří na voze pracovali.
Zatáhl jsem ruční brzdu a nevím proč, ale z nějakého důvodu naše auto vzlétlo a my jsme letěli. Tvrdě jsme přistáli na střeše, která se zhroutila jako papír na sedadla. Jean neměl na sobě bezpečnostní pás, jeho nohy visely z okna a já jsem visel připoutaný. Zastavili jsme se asi šest stop před novým vozem F1 a mechaniky, bylo to jako bláznivý film. Nemohli jsme vystoupit z auta, byli jsme tam uvězněni. Každopádně nás vytáhli a Jean krvácel, pořezal si nohy a narazil hlavu. Legrační bylo, že tam byla sanitka a byli velmi nadšení, protože nemuseli dělat žádnou práci 25 let … Doktoři tam sedí, zatímco je motor v chodu, pokaždé, když je testovací den … a teď měli práci. Běhali kolem a odvezli Jeana do místní nemocnice a já si myslel, sakra, teď máme skutečné problémy. Takže jsme uklidili nepořádek, položili trosky z cesty do rohu a hodili na ně nějaké listy. Pak spolu přišli Montezemolo a Todt a já si myslel, sakra, teď máme opravdu velké potíže. Jsme bez práce a je to tři týdny před prvním závodem.“
Testování přesto začalo i když už byl druhý jezdec Ferrari na cestě do nemocnice k ošetření.
„Nechtěl jsem s nikým mluvit, pomyslel jsem si, OK, vyjedu na trať, odjedu závodní vzdálenost nebo tak něco, než se to všechno uklidní. Tak jsem si nasadil helmu a nastoupil do monopostu. Když jsem se musel vrátit zpět do boxů, viděl jsem tam Todta a on mluvil s Montezemelom a nevypadalo to příliš dobře, takže jsem si nechal helmu na hlavě
Nikdo mi nic neříká, což jsem nepochopil, tak jsem řekl Todtovi: ‚Co si myslíš o té nehodě, o převrácení?‘ A podívá se na mě a říká: ‚Gerharde, můžeš mluvit normálně? Nevím, co tím myslíš. Měl jsi nehodu?‘ A já říkám: ‚Něco takového, ano, měli…‘ Todt mi řekl: ‚Kde je Jean, kde je Jean?‘ A já říkám: ‚No, Jean je na chvíli v nemocnici…‘ Todt se opravdu hodně rozčiluje a říká mi: ‚Jste idioti, tři týdny před prvním závodem byste neměli dělat takové problémy. A kde je auto?‘ Tak jsem řekl: ‚No, je tam, pod tou plachtou‘.
Tohle je to nejlepší na celém příběhu – bylo to Todtovo auto. Vzali jsme jeho Lancii z jeho parkovacího místa a teď to byl vrak. To je ta nejzábavnější věc, která se kdy stala mě v souvislosti s Jeanem. Stále se tomu smějeme, kdykoliv se potkáme. Pokud byste o tom natočili film, nemohlo by to být lepší,“ směje se Berger.
Alesi se ale rychle zotavil a v prvním závodě sezony 1994 dokončil třetí. Berger vyhrál v Německu první závod pro Ferrari od roku 1990.
