Všechny závodní vozy, které můžeme vidět v motorsportu spojuje ta nejzásadnější věc – závodní okruhy, kde mohou ukazovat rychlost. V třídílném seriálu jsem se rozhodl zavzpomínat na tratě, kde jsem osobně byl. Chci vám především odhalit atmosféru a mé pocity z jednotlivých míst a zároveň vás inspirovat k jejich navštívení. Dění v televizi a na vlastní kůži se totiž nedá srovnávat.
Automotodrom Brno
Jednoznačně nejznámější tratí je pro nás ta v Brně. Úplně první závody se v Brně jezdily na normálních silnicích s celkovou délkou 29 kilometrů. Nový okruh pak vznikl kousek opodál uprostřed polí a lesů v roce 1987.
Na Autodromu se odjelo mnoho závodů MotoGP, ale i například DTM. Já jsem měl příležitost zde být úplně poprvé v roce 2009 na Ferrari Racing Days, kde se to doslova hemžilo starými monoposty Ferrari z formule 1. Kromě tzv. F1 Clienti se jezdí i Corse Clienti a Ferrari Challenge.
Následně jsem se zde přimotal k dnes už neexistující Supercars Series, kde v té době závodil například bývalý pilot formule 1 Vitantonio Liuzzi a Christian Klien. Takové menší série se slavnými jezdci mohu jen doporučit, jelikož nejsou pod tlakem médií a zároveň „sterilizovaní“ od světa fanoušků a diváků. Liuzzi s Klienem se mi s radostí podepsali a dokonce si i mojí fotku ukazovali, jelikož na ní byli oba. Za přijatelnou cenu se na takové série dostanete i do paddocku k závodním vozům, což má nepopsatelnou atmosféru.
Závody MotoGP jsem také nevynechal a dokonce jsem jeden rok měl celý víkend v paddocku. Je strašně zajímavé sledovat rozdíly mezi vstupenkou „na trávu“ a tou lepší. V Brně jakmile nemáte vstup do paddocku, tak jste bez šance se dostat k jezdcům. Způsobené je to stylem infrastruktury a také tím, že jezdci MotoGP jezdí každý metr na skútru proto, aby se vám vyhnuli.
Ovšem i když člověk má vstup do boxů, automaticky se k jezdcům nedostane. Řady fanoušků stojí před kamiony se zázemím pilotů i hodiny, aby svého miláčka viděli nebo aby se podepsal. Po letech na závodních okruzích už jsem získal nějaký instinkt, že přibližně tuším, kde se jezdci pohybují. Například při automobilových závodech je dobré stát po každé sekci v parc fermé, jelikož jezdci procházejí přes celé boxy do garáže za svými týmy. Dobrým trikem je i cesta na tiskovou konferenci, jelikož každý jezdec v Brně musí přes „zelené schody“, kam se dřív mohl dostat fanoušek i bez vstupenky do paddocku, protože jsou vedle nich toalety.
Atmosféra je také extrémně odlišná, když jste na trati jako fanoušek nebo člen závodního týmu. Nikdy jsem si nemyslel, jaký rozdíl to udělá, ale kdo nezažil, nedokáže si to zkrátka představit. Mě se to poštěstilo během loňského závodu 12h Brno, kde jsem doprovázel v roli odborníka na digitální média český tým RTR Projects.
Když přicházíte na okruh jako fanoušek, máte čas na focení, na klobásu a courání se po okolí. Nicméně pro tým začíná šílená hektika, která skončí až s odmávnutím cíle závodu. Všude kolem se pohybuje tolik kamer a fanoušků, že člověk často ani neví, že byl v záběru nebo ho někdo vyfotil. Od té doby naprosto chápu, že někteří piloti okolo fanoušků projdou aniž by si jich všimli. Je to zkrátka jeden velký chaos.
Každopádně Automotodrom Brno jako takový je svými vlastnostmi úžasný a s tím také souhlasí většina jezdců MotoGP. Legendární tribuna „céčko“ vytváří úžasnou atmosféru a kotel při každém závodě, který se zde koná. Pokud budete mít možnost vyrazit i na nějaký menší závod, tak rozhodně doporučuji. Tato trať má zkrátka charakter a napsala už mnoho úžasných příběhů.
Slovakiaring
Největší závodní okruh na Slovensku se otevřel teprve v roce 2009. Kromě asfaltové dráhy je zde i offroadová a motokárová. Okruh je sice moderní, ale stále neobsahuje licenci pro pořádání závodů formule 1, přesto se zde odjelo mnoho závodů WTCC/WTCR a vytrvalostní závody motorek.
Na Slovakiaringu jsem byl třikrát kvůli WTCR a během testování s RTR Projects, ale cesta se rozhodně vyplatila. Z Prahy do Orechové Potoně to jsou necelé čtyři hodiny autem, kde se na vás ke konci cesty uprostřed pole vynoří tento úžasný okruh.
Oproti Brnu je paddock mnohem širší a i přesto, že se v jednom roce v boxech potkali evropské trucky a cesťáky, tak nikdo nikomu nepřekážel. Zajímavostí je, že se autogramiáda jezdců konala před paddockem, takže příležitost se vyfotit se svým hrdinou měl každý. Bohužel je to výjimka, jelikož pravidelně jsou autogramiády pouze pro ty, kteří si zaplatili více za vstupenku nebo nejsou vůbec. I zde jsou jezdci pokorní a váží si každé fotky a podpisu. Skoro by se dalo až říct, že se nepovažují za hvězdy.
Úsměvné bylo, když během sezony 2014 a 2015 jezdil ve WTCC Sebastien Loeb, na kterého čekal stále dav lidí, ale na čtyřnásobného šampiona cesťáků Yvana Mullera nikdo pořádně nereagoval.
Velkou výhodou okruhu je, že se nachází ve stejné úrovni až na pár uměle vytvořených převýšení. V praxi to znamená, že z hlavní tribuny vidíte celý okruh až na kousek poslední zatáčky. Na začátku vjezdu do boxů se nachází provizorní parc fermé, kde je opět skvělá příležitost na fotografie vozů zblízka. Bylo by skvělé na tomto okruhu sledovat i závody DTM. Mnoho zatáček je záměrně více širokých, aby jezdci mohli volit odlišné stopy při nájezdu a výjezdu.
Jednou z plusů této tratě je i občerstvení. I když se to možná nezdá, tak na tom hodně záleží, kort když jste na okruhu několik dní. Na hodně tratích nestojí občerstvení za nic a je drahé, ale na Slovakiaringu rozhodně mohu doporučit restauraci hned před vchodem do paddocku.
Uvidíme, jak se situace vyvine letos, ale WTCR má v plánu se znovu na tento okruh podívat. S přívalem maďarských fanoušků zásluhou Norberta Michelisze mají všechny závody také elektrizující atmosféru.
