Formuloví Tifosi měli v 80. a 90. letech své koně i v DTM

Německý šampionát cestovních vozů byl populární i mezi italskými piloty. Za celou historii se v DTM vystřídalo celkem šest závodníků, kteří okusili i královnu motorsportu.

Emanuele Pirro

Ital startoval ve formuli 1 v letech 1989-1991 a zároveň byl jezdcem týmu Schnitzer v DTM. Právě za volantem BMW M3 Sport Evo získal coby aktivní pilot F1 vítězství na Nürburgringu. Nutno však dodat, že právě tento výsledek byl jeho kariérním vrcholem v DTM.

Hockenheim 2004 / © hoch-zwei.net

BMW ještě pilotoval po roční pauze, když se vrátil s týmem Bigazzi, se kterým dojel třikrát na třetí pozici.

Poté se ukázal ještě jednou v DTM, a to v sezoně 2004, tehdy však se stájí Joast spadající pod značku Audi.

[table id=12 /]

Nicola Larini

Zatímco Ital ve formuli 1 nezářil a jeho maximem bylo druhé místo ve Velké ceně San Marina 1994 v barvách tradiční stáje z Maranella, tak v DTM dal o sobě vědět okamžitě. Svoji mistrovskou jízdu započal v roce 1993 v Alfě Romeo 155 V6 Ti, když ovládl úvodní dva závody sezony v Zolderu, poté přidal ještě tři triumfy na Nürburgringu, dva na Norisringu a po jednom ve Wunstorfu, v Diepholzu a na Alemannenringu.

Larini na Alemannenringu, 1995 / © twitter ITC History 95-96

Byť se mu v následující sezoně nepodařilo titul obhájit, tak zůstal se čtyřmi vítězstvími v nejlepší trojce.

[table id=13 /]

Alessandro Nannini

Alessandro Nannini byl v královně motorsportu aktivní mezi lety 1986 a 1990. Jeho působení ve formuli 1 ukončila nehoda v helikoptéře, během které přišel o pravou ruku. Ta mu byla po náročné devítihodinové operaci přišita.

Nannini v sezoně 1994 / © hoch-zwei.net

Přes jeho vážné zranění se nevzdal a vrátil se za volant. Zamířil do DTM, ve kterém získal v 90 absolvovaných závodech ve speciálně upraveném voze týmu Alfa Corse pozoruhodných 14 vítězství. Většinu z nich získal v poslední sezoně, což mu vyneslo konečné třetí místo v šampionátu.

[table id=14 /]

Gabriele Tarquini

Účastník 38 velkých cen Gabriele Tarquini, dnes známý především díky angažmá v mistrovství cestovních vozů WTCC, se poprvé svezl ve voze DTM v sezoně 1995, a to v závodech na Nürburgringu, Alemannenringu a na okruhu Magny Couurse. Přičemž dokončil pouze podnik ve Francii.

Tarquini v Mugellu 1996 / © twitter ITC-History 95-96

V následující sezoně odjel celou sezonu, když získal angažmá u týmu JAS Motorsport Alfa Romeo. Za volantem Alfy Romeo 155 V6 Ti, která se spíše pohybovala na chvostu startovního pole, si dojel ve Velké Británii pro své první a jediné vítězství v DTM.

[table id=15 /]

Michele Alboreto

V Sennově a Prostově éře byl Michele Alberto nadějí Tifosi. Přestože během 194 startů do velkých cen stanul pětkrát na stupínku nejvyšším, na vysněný zisk titulu to nestačilo.

Rodák z Milána šel posléze zkusit štěstí do DTM, kde se upsal Alfě Romeo. Nicméně tuto štaci si nejspíše za rámeček nedal. V nejlepší desítce skončil pouze jednou, a to na Hockenheimringu, kde viděl šachovnicovou vlajku jako sedmý.

Alboreto v Diepholzu 1995 / © twitter ITC-History 95-96

Následně se přesunul do vytrvalostních závodů, které se mu staly osudným. V roce 2001 přišel ve 44 letech o život během testů na Lausitzringu.

Giancarlo Fisichella

Zatímco Fisichellovi krajané nejprve závodili ve formuli 1 a až posléze nasedli do vozu DTM/ITC, tak Giancarlo to udělal přesně naopak. Před svou 14 letou štací ve formuli 1, která započala v roce 1996, se upsal pro sezonu 1995 týmu Alfa Romeo. Italskou stáj však reprezentoval i rok následující. Celkem zaznamenal sedm pódií.

[table id=24 /]