Začátky DTM aneb když se hvězdy potkávaly na letištích

Šampionát DTM je součástí motorismu už od roku 1984, tudíž je zcela pochopitelné, že se už v kalendáři objevilo mnoho závodních okruhů. Ať už mluvíme o klasických tratích, kde se jezdí DTM dodnes, jako jsou Hockenheimring a Nurburgring, ale také zapomenuté „devadesátkové“, kterými jsou například AVUS nebo Singen.

---

Deutsche Tourenwagen Meisterschaft – jak název napovídá, byl původně opravdu soustředěný na domácí závody v Německu, tudíž nebylo snadné najít tolik odlišných tratí. Okruhy Oschersleben a Lausitzring vznikly až v pozdějším období, čímž postupně vyhnaly z kalendáře ty dočasné na letištích.

Kromě tradičních závodních míst z devadesátých let, jako je berlínský AVUS, kde se v letech 1984 až 1995 konalo celkem dvanáct závodů, formovaly image raných let DTM i provizorní letištní okruhy v Diepholzu, Wunstorfu a Mainz-Finthenu.

Tato improvizovaná uspořádání tratí, posetá uměle vytvořenými šikanami, kladla vysoké nároky na lidi i materiál. Podobně náročný byl i silniční okruh v Singenu, známý jako Alemannenring, který se v 90. letech stal jedním z nejoblíbenějších závodních okruhů uprostřed průmyslové zóny v Německu.

Před více než 60 lety se poprvé konaly letištní závody nedaleko Mohuče (německy Mainz). Z události se brzy stal kult, který trval až do roku 1990.

Ve skutečnosti příběh začal mnohem dříve – konkrétně v roce 1956 na americkém vojenském letišti Pferdsfeld ve Falci. Tam pořádal aktivní místní klub AvD HMSC ve Wiesbadenu své každoroční letištní závody pro cestovní, GT a sportovní vozy všech tříd. Spolupráce s americkými ozbrojenými silami byla možná, protože vedení klubu HMSC se v té době skládalo převážně z amerických generálů nadšených pro závodění.

Protože však americké královské letectvo v roce 1961 předalo toto místo německým ozbrojeným silám a následně jej modernizovalo na operační letiště NATO, německé ozbrojené síly jako nový provozovatel již nepovolily konání dalších závodů na tomto místě. To znamenalo, že HMSC a jeho letištní závod byly zpočátku bez domova.

Z nutnosti bylo místo konání v roce 1962 dočasně přesunuto na jižní smyčku Nürburgringu a v roce 1963 na Hockenheim, než byla v roce 1964 úspěšně uzavřena jednání s americkým velením amerického letiště Mainz-Finthen. I zde byly velmi užitečné dobré kontakty s vedením německo-amerického klubu. Od 14. června 1964 měl letištní závod HMSC nový, trvalý domov.

Premiérová akce byla naprostým úspěchem jak po sportovní stránce, tak i po finanční stránce klubu. Ředitel závodu Gerd Kroeber a jeho asistent Volker Carius přivítali přibližně 240 startujících ze šesti zemí, což z něj učinilo dosud největší letištní závod na německé půdě.

Mezi účastníky byli tehdejší slavní závodní jezdci, jako například tovární jezdci Abarthu Franco Patria a Hans Herrmann, hvězdy Porsche 904 GTS jako Ben Pon, Udo Schütz, Gerd Koch a akrobaté cestovních vozů, jako například wiesbadenský místní hrdina Peter Lindner v Jaguaru MK II.

Superhvězdy projely své vozy GT a cestovní vozy po trati dlouhé 2,3 km. Dokonce i legendární patriarcha společnosti Carlo Abarth stál na kraji trati v pomačkaných kalhotách, elegantní bundě a kožených rukavicích, aby zkontroloval výkony svých továrních jezdců.

V následujících letech se Mainz-Finthen vyvinul v jeden z nejstarších a nejdéle trvajících letištních závodů v Německu, vedle Wunstorfu (rovněž od roku 1964) a Diepholzu (od roku 1968).

Všechny hlavní mistrovství, včetně různých formulových tříd, se konaly na americkém letišti. Teprve po 26 letech zde padla poslední šachovnicová vlajka 20. května 1990, poté, co Američané letiště částečně předali Bundeswehru.

Johnny Cecotto v BMW M3 se zapsal do historie Finthenu jako poslední vítěz obou závodů DTM. Dnes je Mainz-Finthen provozováno jako civilní sportovní letiště Mainz Aviation Club.