Claudio Langes drží rekord v počtu nekvalifikování se do závodů

  •   
  •   
  •   

Italského závodníka si pravděpodobně nepamatujete, není divu. V krušných osmdesátých a devadesátých letech, kdy bylo v paddocku mnoho týmů formule 1, se zkrátka na některé nedostalo. Důvodem byla předkvalifikace, kterou musel Langes nenávidět.


Ital zahájil kariéru na motokárách, kde v osmnácti dokonce zvítězil v domácím šampionátu kategorie do 125ccm.

Následoval logický krok do formulových monopostů. V roce 1981 získal sedačku v italské formuli Fiat Abarth, což přibližně odpovídá dnešní formuli 4. S jedním vítězstvím a čtyřmi stupni vítězů se nakonec umístil celkově čtvrtý. To není zlé, že?

Ještě toho roku usedl do kokpitu evropské formule 3, kde skončil třináctý po boku velké konkurence. I proto dostal pro následující sezonu místo v šampionátu na stálo. Se slabým monopostem ale získal pouhých deset bodů a celkové deváté místo.

Následující rok se opakoval ve stejném trendu, pouhých jedenáct bodů. Nicméně se zdálo, že se blýská na lepší časy. Langes vstoupil do týmu Eddieho Jordana a získal několikrát stupně vítězů. Dokonce zvítězil v závodě na okruhu Knutstorp ring a celkově se opět umístil čtvrtý, podobně jako ve formuli Fiat Abarth.

V podobném trendu se nesla celá juniorská kariéra. Langes vyzkoušel ještě několik sérií, přičemž se mu chvíli dařilo, chvíli ne. Nicméně byl schopen sehnat dostatečný balík peněz a kvalifikaci na to, aby se mohl pokusit o vstup do formule 1.

Ve věku devětadvaceti let tak přišla jeho premiéra v kokpitu. Stalo se tak u stáje EuroBrun, která byla na pokraji smrti už od vstupu do formule 1.

První ochutnávka přišla během show v Bologni, kam se sjížděly “béčkové týmy” šampionátu. Stalo se tak v roce 1989, přičemž si nevedl úplně zle, byl rychlejší, než jeho parťák Enrico Bertaggio.

Bohužel, tímto úspěchy skončily. Na první dva závody v Americe a Brazílii přivezl EuroBrun starý model ER189, který byl pomalý už předtím a nekvalifikoval se ani jednou v sezoně 1989.

Bylo jasné, že Langes odletí domu dřív. Stáj se rozhodla přestavět monopost a na třetí víkend v San Marinu dorazila formule ER189B. Lehce upravený model ale úspěchy nepřinesl, naopak se zhoršila aerodynamika a motor Judd CV 3,5L už vůbec nepomohl.

Jednoduše řečeno, Langes se nekvalifikoval ani do jednoho závodu ze čtrnácti. Bylo zcela jasné, že EuroBrun už nemá ani dolar, stejně tak jejich italský závodník.

V Kanadě vyjel jen do volného tréninku, aby nemusela stáj platit pokutu za neúčast. Podobně tomu bylo i v dalších závodech a dva víkendy před koncem sezony se zamkly dveře týmu. Ital se tak nekvalifikoval ani jednou ze čtrnácti pokusů.

Jak dobrý ve skutečnosti mohl Langes být? To je otázka. Jeho kolegou byl u EuroBrunu Roberto Moreno, jenž nebyl špatným závodníkem. V USA se kvalifikoval do závodu a dojel třináctý, přičemž ztratil pět kol na vítězného Ayrtona Sennu. Langes ovšem nikdy nestartoval a občas byl ve volných trénincích i o 15 vteřin na kolo pomalejší!

Snaha o formuli 1 se tak Langesovi uzavřela ještě předtím, než vlastně začala. Pravděpodobně přišel o chuť k monopostům, jelikož po roce v šampionátu přešel do italských cestovních vozů, kde závodil s vozem Opel Kadett GSi. Celkově skončil pětadvacátý.

Měl závodit i během Sportscar World Championship, ale jeho tým Davey na okruh nikdy s Porsche 962C nedorazil. Tím se uzavřela kariéra jednoho italského závodníka, který měl pravděpodobně jen velkou smůlu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Translate »