EuroBrun byl pochybným týmem, který se většinu závodů nekvalifikoval

  •   
  •   
  •   

Italský tým EuroBrun byl kombinací technického mága Giampaola Pavanella, který vedl tovární tým Alfy Romeo v letech 1982 až 1985 a Waltera Bruna, který předtím vedl závodní stáj se sportovními vozy. Přesto se formule 1 ukázala jako totální debakl.


Pro debutovou sezonu týmu v roce 1988 navrhl Mario Tolentino šasi ER188, které bylo poháněno 3.5L motorem Cosworth DFZ. Na závodní sedačky byli podepsáni šampion formule 3000 z roku 1987 Stefano Modena a dlouholetý oddaný závodník ze sportovních vozů Brun Oscar Larrauri.

Navzdory poměrně solidnímu startu sezony, nastaly problémy. Stejně jako většině malých týmům tak i EuroBrunu začaly rychle docházet peníze.

Stáji ani nepomohlo, když se snažil tým nahradit Larrauriho Christianem Dannerem. Argentinský závodník začal mít pověst pojízdné šikany, jelikož hodně jezdců blokoval nebo s nimi dokonce kolidoval.

Foto: XPB Images

Larrauri se osmkrát nekvalifikoval a jeho nejlepším výsledkem bylo v sezoně 1988 třinácté místo z Mexika. Týmový kolega Modena byl pro porušení technických pravidel ze dvou závodů úplně vyloučen, ale přesto s vozem nedokázal mnoho vymyslet. Ital dokázal dovézt monopost ER188 v Maďarsku na jedenáctém místě.

EuroBrun si tak utrhl z ostudy kabát, ale následující rok 1989 teprve ukázal, do jakých problémů se stáj dostala.

Tým nasadil pouze jeden vůz, který pilotoval známý “platič” Gregor Foitek. Trochu nepochopitelně se EuroBrun vzdal dobrých motorů Cosworth a přešel na šílené Judd V8. Samotný monopost byl jen trochu upravený.

Přes brány předkvalifikace dokázal tým projít jen jednou, v úvodu sezony 1989, ale stejně se Foitek nedostal do startu závodu. Stáj dokonce musela několikrát jet i bez krytu motoru, protože se Judd nedokázal dostatečně chladit při rychlé jízdě.

Nepomohlo ani další upravení monopostu na verzi ER189 od Velké ceny Německa. EuroBrun asi věřil, že jejich závodník z předchozí sezony, Oscar Larrauri, dokáže vůz vytáhnout k lepším výsledkům. To se nestalo. Ve zbytku roku se také nekvalifikoval. Přestože stáj dorazila na všechny víkendy, tak nestartovala v sezoně 1989 do závodu ani jednou.

I když by to v takové situaci asi většina týmů už zabalila, EuroBrun se rozhodl odstartovat ještě v sezoně 1990 a navíc se dvěma vozy. Jednalo se však opět jen o lehké úpravy ER189.

Rychlý Roberto Moreno byl týmovou jedničkou, po jeho boku nastoupil Claudio Langes. Pokud si říkáte, že jste o druhém jmenovaném nikdy neslyšeli, tak není divu, jelikož Ital nikdy neměl zajímavé výsledky a ve formuli 1 byl jen zmiňovanou sezonu s EuroBrunem.

Závodník s sebou donesl balík peněz, ale také konec v předkvalifikaci ve všech čtrnácti závodech, které stáj roku 1990 odjela.

Moreno ale bojoval statečně. V prvním závodě roku se stal doslova zázrak a dojel na třinácté pozici. Zbytek ale tak slavný nebyl. V Brazílii nepostoupil z předkvalifikace, ale v San Marinu alespoň odstartoval.

Zbytek roku se jezdci trápili a posledních osm závodů EuroBrunu se stáj zkrátka jen hledala. Majitel týmu věděl, že je na čase jít zase o kousek dál. Po protrápeném roce 1990 se stáj odhlásila z formule 1.

EuroBrun tak startoval jednadvacetkrát ze šestasedmdesáti pokusů, patří tak k nejhorším týmům v celém šampionátu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Translate »