Desiré Wilson vyhrála nemistrovský závod F1, ale politika byla silnější

  •   
  •   
  •   

Závodnice z Jihoafrické republiky se nikdy nemohla ve formuli 1 pořádně prosadit, přestože výsledky byly slibné. Politická situace ale ukázala, že vrcholový motorsport ještě není na ženu za volantem připraven.


Ve věku pouhých dvanácti let začala Wilson závodit v místních šampionítech, přičemž se dokázala v roce 1972 dostat až do jihoafrické formule Vee. Ve dvou sezonách obsadila celkové čtvrté, respektive druhé místo.

Následoval tak postup o další úroveň výš, přičemž získala celkový titul jihoafrické formule Ford v roce 1975. Její kariéra začala stoupat a vydala se do světa. V závodech formule Ford 2000 dokázala vždy dokončit nejhůře v top 5.

Přes různé série se začala Wilson dostávat do povědomí okolí, dokonce se o ní začalo tvrdit, že je nejvíce komplexní ženou v motorsportu na světě. Něco na tom bude, jelikož i dodnes je stále jedinou ženou, která se mohla účastnit závodů CART (dnešní IndyCar), ale zároveň měla i superlicenci od FIA, což jí dovolovalo závodit i ve formuli 1.

Obrovský krok k vytouženému snu přišel v roce 1987, kdy zaujala svými výkony mnoho týmů. Smlouvu podepsala se stájí Mario Deliotti Racing pro šampionát formule Aurora, která byla nemistrovskou odnoží formule 1.

S monopostem Ensign N175 dokázala získat třetí pozici na britském okruhu Thruxton, přičemž zde předtím neměla žádné větší zkušenosti. Zároveň s Aurorou závodila ještě v britském šampionátu sportovních vozů.

Od Mario Deliotti Racing přešla Wilson k Melchester Racing, kde už měla mnohem lepší Tyrrell 008. Zároveň se stala první ženou, která vedla závod formule 1 hned v prvním víkendu sezony na Zolderu. V předposledním kole ale uklouzla na mokré vozovce a skončila třetí, přestože zaznamenala i nejrychlejší kolo závodu. Aby toho nebylo málo, tak přidala další tři třetí místa v průběhu sezony a celkově skončila sedmá.

Sponzoři se přesto hledali těžce, rok 1980 byl přesto jejím vrcholem. Nejdříve zahájila sezonu ve formuli Pacifik na Novém Zélandu, aale poté se ozval Teddy Yip ze stáje Theodore Racing, který jí nabídl pomocnou ruku. Výsledkem bylo pokračování v Auroře s Wolfem WR4.

Přestože v prvním startu pro tým nedokončila, tak následující na Brands Hatch dokázala naprosto ovládnout. Stala se tak první ženou, která vyhrála závod formule 1, byť nemistrovský. Poté ještě získala druhé a třetí místo, ale Auroru neodjela celou, jelikož se soustředila dále na vytrvalostní závody. Theodore Racing byl navíc bez peněz, proto si už nemohl dovolit další investice do Wilson.

„Opravdu mě nechtěli ve velkých cenách. V Auroře to bylo to samé, všichni si říkali, co tady ta žena dělá? Nicméně jsem je všechny začala porážet, vyhrála jsem závod a najednou ze mě měli lidé respekt. Pokud jsem někde mohla získat respekt, tak to bylo právě tady,” prozradila po letech Wilson.

Úspěšná závodnice zaujala majitele stáje Ram Racing formule 1 Johna Macdonalda, který jí nabídl soukromý test na Brands Hatch, kde vyzkoušela rok starý monopost Williamsu FW07.

Pod názvem stáje Brands Hatch Racing se Wilson dostala na Velkou cenu Velké Británie 1980, kde se ale s vozem bez aerodynamických vylepšeních trápila a nemohla stačit mnohem vyvinutějším vozům.

Smůla se jí nadále držela, jelikož při tréninku na 24h Le Mans měla velkou nehodu a z bezpečnostních důvodů nebyl Wilson umožněný start, přestože se kvalifikovala osmá.

„Nějak jsme dostali (po testování) jiné šasi, které bylo děsné. Byl to vůz formule 1 z Aurory, ze kterého odpadávaly nějaké části, když se přivážel na trať. Těžko říct, kde skončil ten vůz, se kterým jsem testovala pneumatiky, ale byl to vůz Emilia de Villoty, který byl hodně dobrý.”

O rok později přišla přesto další šance na závod formule 1 s Tyrrellem pro její domácí závod v Jihoafrické republice. Bohužel kvůli sporům FISA a FOCA se závod odjel jako nemistrovský, přesto měl zajímavé startovní pole.

Wilson se kvalifikovala na šestnáctém místě, ale v průběhu závodu se dostala až na šesté. Bohužel její Tyrrell 010 se dostal do hodin, jelikož měl problémy s převodovkou. Přesto rozhodně zaujala samotného šéfa stáje Kena Tyrrella, ale i ostatní závodníky. Bohužel kvůli nedostatku financí a politické situaci už nemohla s Tyrrelem nadále pokračovat, přestože o ní zájem u stáje byl.

Závodnice, která měla obrovský talent nakonec už další příležitosti do formule 1 nedostala. V následujících letech se pohybovala po různých světových soutěžích a přestože je v mnoha z nich stále nejúspěšnější ženou, dá se říct, že větších úspěchů po vítězství v Aurorě už nikdy nedosáhla.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Translate »