Smrt Julese Bianchiho pomohla k záchraně Romaina Grosjeana a dalších

Když se v roce 2016 testoval systém ochrany hlavy Halo, všichni říkali, že vypadá šíleně, že formule 1 je o otevřených kokpitech, že stejně nikomu nepomůže, ale během GP Bahrajnu 2020 se ukázalo, že bez Halo už bychom neměli Romaina Grosjeana.

Nehoda francouzského závodníka Haasu šokovala celý svět. Incident sdíleli i lidé, kteří se normálně vůbec o motorsport nezajímají. Přestože se říká, že formule 1 už není nebezpečná, tak jsme viděli, že stále je. Kromě toho nikdo z nás nechce vidět smrt dalších závodníků.

Když jsem viděl nehodu v živém přenosu, tak jsem si hned vzpomněl na Francoise Ceverta, který kvůli hodně podobné nehodě zahynul v roce 1973. Nelze opomenout ani Helmuta Koinigga o rok později. Náraz do svodidel a velký požár.

Formule 1 se už v dnešní době dokázala vyhnout situacím, kdy hoří monopost. Pokud se nejedná o extrémní případ, jako v případě Grosjeana, tak se formule začne sama hasit speciální pěnou přímo ve voze.

Ceverta a Koinigga ale pojil i další důvod, náraz do svodidel. Při tak velkém nárazu nebyly oba incidenty slučitelné se životem. Podobně na tom byl i Jules Bianchi během Japonska 2014, který ale doslova hlavou vrazil do odtahového jeřábu. Grosjean téměř totožný incident přežil.

Když pomineme jeho neuvěřitelně skvělou reakci, ale také fakt, že neomdlel, tak mohl za jeho záchranu právě systém Halo. Ten systém Halo, který se všem zdál nesmyslný.

Od úmrtí Ayrtona Senny, který také utrpěl ránu do hlavy od zavěšení, se nestalo, že by někdo v závodě formule 1 zemřel, tedy až do Bianchiho.

Mezi incidenty uteklo dvacet let, ale důležitých pro bezpečnost. Přesto stále ve vzduchu visela otázka ohledně ochrany hlavy v kokpitu, jenž se se smrtí Bianchiho a Justina Wilsona v IndyCar znovu otevřela.

FIA si dala za úkol vymyslet systém, jenž bude extrémně odolný, ale zároveň takový, aby dokázal pohltit většinu nehod. Pro vývoj FIA zkoumala tři základní scénáře – kolizi mezi dvěma vozidly, kontakt mezi vozidlem a okolním prostředím (například bariéry) a kolize s vozidly a úlomky. Zkoušky prokázaly, že Halo může významně snížit riziko zranění závodníka. Navíc byl v mnoha případech systém schopen zabránit kontaktu přilby s bariérou při kontrole proti sérii nehod, ke kterým došlo v minulosti. Během studie posledního případu bylo zjištěno, že Halo je schopno odklonit velké objekty a poskytnout větší ochranu před menšími úlomky. Po prvních zvláštních reakcích ale Mezinárodní automobilová federace nařídila tento systém povinně pro všechny monoposty formule 1 od sezony 2018.

Osud na sebe nenechal dlouho čekat, jelikož téhož roku v Belgii zachránilo Halo Charlese Leclerca, přes kterého letěl se svým McLarenem Fernando Alonso. Samozřejmě to není stoprocentně jisté, zda by nehoda měla fatální následky, každopádně se Leclercovi nic nestalo.

Důkaz o tom, že je Halo už neodmyslitelnou součástí formule 1 přišel právě teď na okruhu Sakhir. Grosjeanův vůz se řítil směrem k ocelovým svodidlům a náraz měl přibližně přetížení 53G. Jezdec Haasu ale dokázal ze své formule utéct a zachránit se před jistou smrtí.

Doufejme, že takových incidentů uvidíme co nejméně, ale je jasné, že Halo zachrání ještě mnoho lidských životů. Francouz vystoupil ze svého monopostu skoro nezraněn.