Závodní okruhy na vlastní kůži – 2. díl

Všechny závodní vozy, které můžeme vidět v motorsportu spojuje ta nejzásadnější věc – závodní okruhy, kde mohou ukazovat rychlost. V třídílném seriálu jsem se rozhodl zavzpomínat na tratě, které jsem osobně navštívil. Chci vám především odhalit atmosféru a mé pocity z jednotlivých míst a zároveň vás inspirovat k jejich navštívení. Dění v televizi a na vlastní kůži se totiž nedá srovnávat.

---

Autodrom Most

Tento okruh jsem překvapivě poprvé navštívil až v roce 2017, ale od té doby jsem na něm prakticky při každé akci.

Autodrom prošel před pár lety rekonstrukcí a stále se vylepšuje, což je vidět i v samotném zázemí, kde mají podle mého názoru nejhezčí toalety ze všech okruhů. Na podlaze se nachází šachovnice a umyvadla jsou kombinované s pneumatikami, zkrátka je to celé krásně motoristické. Nový asfalt také pomohl k pořádání větších akcí typu ADAC GT Masters nebo Nascar Wheelen Euro Series, které se zde odjely poslední roky.

Celý paddock je asi nejmenší ze všech tratí, které jsem navštívil a vozy se tak na sebe hodně „mačkají“ během větších událostí. Zároveň to má své kouzlo, jelikož si všichni jsou tak nějak blíž. Umístění okruhu je také úžasné, jelikož v kopcovité krajině se zdá trať až nereálná. Na první pohled to připomíná Red Bull Ring.

Autodrom Most jsem navštívil také jako fanoušek i člen závodního týmu, takže bylo zajímavé sledovat rozdíly. Jestli se v Brně ztrácíte v davu fanoušků, tak v Mostě se dost často může stát, že vás někdo málem ušlape. Během Nascaru jsme mohli vidět i šampiona formule 1 z roku 1997 Jacquese Villeneuva, který měl kolem své garáže nalepený snad celý paddock. Už dlouho se mi nestalo, že bych se o selfie s pilotem musel tak „prát“.

Během ADAC GT Masters zpravidla Autodrom a promotér vyzve závodníky k autogramiádě u stolečků před dveřmi svých garáží, což je fajn, ale bývá to kolem patnácti minut, takže musíte běžet hlavně ke svým oblíbencům.

Obrovským plus je, že se mi snad ještě nestalo, že bych v základní vstupence neměl vstup i do paddocku. Za pouhých 25 eur máte přístup během ADAC GT Masters úplně všude a na všechny tribuny.

V běžném režimu může každý i zdarma navštívit testování velkých týmů, což je skvělé, protože často se zde objevují stáje z ADAC GT Masters s vozy kategorie GT3. K vidění jsou i formulové monoposty přímo z formule 1 nebo starší formule Renault.

Pokud jde o mé zkušenosti z pohledu členu týmu, tak musím říct, že Autodrom Most odvádí neuvěřitelně skvělou práci. Všechno řeší a snaží se pomoci, což bohužel není běžnou rutinou na jiných okruzích. Například když jsme natáčeli reportáž pro TV Prima, tak dokázali najít prostor na trati i v krátkém čase.

Ze všech tratí, které jsem navštívil je Most asi tou mojí nejoblíbenější. Jakmile sezona začne, tak už vyrážím na ADAC a Nascar!

EuroSpeedway Lausitz

Pokud nepočítám Automotodrom Brno, tak Lausitz byl prvním velkým okruhem, který jsem za život navštívil. V roce 2011 a 2018 jsem na okruh vyrazil kvůli DTM.

EuroSpeedway Lausitz je stále nejnovějším okruhem v Německu, i když se vybudoval už před dvaceti lety. Trochu to připomíná okruh v Daytoně, jelikož krom GP verze je zde celá trať vlastně ovál. Myšlenka byla tehdy taková, že potřebuje Německo náhradu za vysokorychlostní chátrající okruh AVUS (dostaneme se k němu ve třetím díle!). Dalším účelem bylo hostit závodní sérii CART poprvé na evropském okruhu. Bohužel první závod CART v roce 2001 poznamenala těžká nehoda vedoucího Alexe Zanardiho, který přišel o obě nohy.

Od roku 2017 už je majitelem Dekra, která vybudovala z Lausitzringu své testovací středisko, tudíž zde už závodí pouze DTM. Faktem je, že žádné větší události jsme zde poslední roky neviděli kromě ADAC GT Masters.

Ale zpátky k mým zážitkům. Jak už to bývá u většiny okruhů, tak i na Lausitzringu je celý komplex uprostřed pole. Všude vidíte větrné turbíny, které zde byly už při mé první návštěvě v roce 2011. Obrovská hlavní (a jediná) tribuna je hned nad vámi při vstupu do paddocku a zázemí. Velikost se zdá až neuvěřitelná a jakmile vstoupíte na tribunu, tak vidíte krásně celý okruh.

Zajímavé také je, že během závodů potkáte v Německu mnoho českých dívek, které jsou zde jako grid girls. Většina z nich cestuje s DTM na všechny závody, proto jsou už známými tvářemi.

Paddock je hodně široký, takže pokud chcete na autogramiádu menší série, tak musíte běžet, jinak jste bez šance. Během DTM zpravidla jezdí i klasické vozy DTM, formule 4 a Audi R8 Seyffarth Cup, ale stále je všude dost místa pro fanoušky, parc fermé a zázemí týmů.

Hodně hezké bylo, když se týmy rozhodly během Audi R8 Seyffarth Cup rozdávat fanouškům ojeté pneumatiky ze svých závodních vozů (ne, nebral jsem si jí, kam bych ji dal?). Dělo se to během autogramiády, takže šťastní majitelé hned měli i všechno značně parafované od závodníků Audi.

V roce 2011 ještě závodili aktivně David Coulthard, Ralf Schumacher a Susie Wolff. Bylo skvělé jezdce sledovat, jak se snaží během cesty od motorhomu k boxům podepsat co nejvíce lidem. Atmosféra byla skvělá a jezdci uvolnění.

Pravděpodobně je to vytvořené samotným DTM, ale v roce 2018 nebylo skoro možné se k jezdcům dostat, jelikož vstup od kamionu do boxů týmy doslova „zavřely“ svými kamiony. Následovala patnáctiminutová autogramiáda, kde bylo tolik lidí, že jste si museli vybrat, zda půjdete k Mercedesu, Audi nebo BMW a i tak s trochou štěstí získáte nějaký autogram. Je to jedna velká tlačenice, takže musíte být trochu drzý, jinak žádný podpis nikdy mít nebudete.

DTM vytvářelo skvělou atmosféru v době, kdy v šampionátu ještě byl i Mercedes, ale sláva pomalu utichá. Pro českého fanouška je Lausitz kousek, takže pokud ještě chcete stihnout DTM, rozhodně neváhejte. Ten řev je neuvěřitelný! Pocity z okruhu mám smíšené, ale i tak ho mám rád. Třeba ještě bude příležitost se tam podívat.